12 C 198/2021-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), podanou u zdejšího soudu dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 9 144 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaný v [anonymizováno] MHD opakovaně porušil své povinnosti cestujícího, když se neprokázal při kontrole platným jízdním dokladem. Za jízdu bez platného jízdního dokladu byl žalovaný ve dnech 18. 6. 2020, 23. 6. 2020, 30. 6. 2020, 2. 7. 2020, 3. 7. 2020 a 9. 7. 2020 vyzván revizorem k úhradě jízdného ve výši 24 Kč spolu s přirážkou k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou jízdu. Žalovaný příslušnou částku ani přes zaslané písemné výzvy neuhradil. Vedle jízdného a přirážky k jízdnému ve výši 1 524 Kč za každou jízdu požaduje žalobkyně po žalovaném rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba nejprve doručována dle ust. § 46b písm. a) o.s. ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o. s. ř., a následně bylo zdejším soudem dne [datum] vyvěšeno sdělení podle § 49 odst. 4 o.s.ř. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný ve dnech 18. 6. 2020, 23. 6. 2020, 30. 6. 2020, 2. 7. 2020, 3. 7. 2020 a 9. 7. 2020 nastoupil přepravu na tramvajových linkách žalobkyně, čímž došlo k uzavření smlouvy o přepravě osob. Při kontrole revizorem bylo zjištěno, že žalovaný nastoupil přepravu bez platného jízdního dokladu. Žalovaný absenci platného jízdního dokladu a povinnost k úhradě jízdného ve výši 24 Kč i přirážky ve výši 1 500 Kč stvrdil podpisem dohody s cestujícím, v níž současně závazek ve výši 1 524 Kč za každou jízdu uznal a zavázal se jej uhradit do 15 kalendářních dnů (dohodou s cestujícím [číslo] dohodou s cestujícím [číslo] dohodou s cestujícím [číslo] dohodou s cestujícím [číslo] dohodou s cestujícím [číslo] dohodou s cestujícím [číslo]). Žalovaný příslušnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně (předžalobní výzvou ze dne [datum], podacím lístkem). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu ust. § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“). Protože se žalovaný jakožto cestující na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit vedle jízdného též přirážku k jízdnému ve smyslu ust. § 37 odst. 6 zák.č. 266/1994 Sb. o drahách ve výši, kterou stanoví dopravce v tarifu a Smluvních přepravních podmínkách. Žalovaný svoji povinnost zaplatit jízdné 24 Kč spolu se stanovenou přirážkou 1 500 Kč dle § 2053 o.z. uznal a takto uznaný dluh se zavázal uhradit do 15 kalendářních dnů. 7. Protože žalovaný dlužnou částku řádně a včas neuhradil, uložil mu tuto povinnost soud s tím, že jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni s odkazem na § 1968 a § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (sepis upomínky a sepis žaloby), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 9. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku II. a III. v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. 10. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.