12 C 199/2021-34 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 10. 2. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 265 Kč spolu s příslušenstvím, specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu„ Komplexní pojištění vozidla NAMÍRU" pro vozidlo tovární značky [příjmení], typ [anonymizováno], [registrační značka]. Datum počátku pojištění bylo sjednáno na den 15. 12. 2017 a první pojistné ve výši 7 926 Kč. Pojištění zaniklo ke dni 20. 3. 2020 po marném uplynutí 30denní lhůty k uhrazení dlužného pojistného. Dlužné pojistné za období od 15. 12. 2019 do 20. 3. 2020 činí celkem 5 402 Kč. Dále žalobkyně s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu„ Komplexní pojištění vozidla NAMÍRU" pro vozidlo tovární značky [anonymizováno], typ [anonymizováno], [registrační značka]. Datum počátku pojištění bylo sjednáno na den 15. 12. 2017 a první pojistné ve výši 7 159 Kč. Pojištění zaniklo ke dni 20. 3. 2020 po marném uplynutí 30denní lhůty k uhrazení dlužného pojistného. Dlužné pojistné za období od 15. 12. 2019 do 20. 3. 2020 činí celkem 4 464 Kč. Dále žalobkyně s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu„ Komplexní pojištění vozidla NAMÍRU" pro vozidlo tovární značky [příjmení], typ [anonymizováno], [registrační značka]. Datum počátku pojištění bylo sjednáno na den 15. 12. 2017 a první pojistné ve výši 5 130 Kč. Pojištění zaniklo ke dni 20. 3. 2020 po marném uplynutí 30denní lhůty k uhrazení dlužného pojistného. Dlužné pojistné za období od 15. 12. 2019 do 20. 3. 2020 činí celkem 3 399 Kč, přičemž součástí žalované částky je vedle dlužného pojistného za každou uzavřenou pojistnou smlouvu rovněž nárok žalobkyně na úhradu sjednaných poplatků ve výši 980 Kč za vyhotovení a odeslání zákonem uložené upomínky na dlužné pojistné s upozorněním na možný zánik pojištění, a ve výši 300 Kč za vyhotovení a odeslání upomínky na dlužné pojistné po zániku pojištění. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho, a to ani přes zaslání předžalobní výzvy k plnění prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručena dle ust. § 46b písm. a) o.s. ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně jako pojistitel a žalovaný jako pojistník uzavřeli pojistné smlouvy [číslo] [číslo] [číslo] jejichž předmětem bylo„ Komplexní pojištění NAMÍRU“ pro vozidlo tovární značky [příjmení], typ [anonymizováno], [registrační značka], pro vozidlo tovární značky [anonymizováno], typ [anonymizováno], [registrační značka], a pro vozidlo tovární značky [příjmení], typ [anonymizováno], [registrační značka] Smlouvy byly uzavřeny s počátkem pojištění ode dne 15. 12. 2017 a roční pojistné bylo sjednáno v souhrnné výši 18 484 Kč (pojistnými smlouvami, pojistnými podmínkami, sazebníky nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného). Žalovaný neuhradil pojistné za období od 15. 12. 2019 do 20. 3. 2020, a to ani v dodatečné lhůtě, proto pojištění v důsledku neplacení pojistného zanikla uplynutím dne 19. 3. 2020 (platebními bilancemi, upomínkou k zaplacení dlužného pojistného ze dne 27. 1. 2020, oznámením o ukončení pojistné smlouvy ze dne 2. 4. 2020, pokusem o smír ze dne 28. 4. 2020, dodejkami). Právní zástupkyní žalobkyně pak byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka, na kterou žalovaný nereagoval a dlužnou částku neuhradil (předžalobní upomínkou ze dne 24. 7. 2020, podacím archem). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují tvrzení žalobkyně v žalobě, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: žalobkyně jako pojistitel a žalovaný jako pojistník mezi sebou uzavřeli pojistnou smlouvu dle § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému pojistné plnění v případě škodní události a žalovaný se zavázal platit žalobkyni sjednané pojistné. Žalovaný však své povinnosti řádně neplnil a pojistné neuhradil, a to ani v dodatečné lhůtě, stanovené žalobkyní v souladu s požadavky § 2804 o. z., v trvání delším než jeden měsíc. Pojištění zaniklo v důsledku nezaplacení pojistného marným uplynutím dodatečné lhůty k plnění, tj. ke dni 20. 3. 2020. Žalovaný nezaplatil pojistné za období od 15. 12. 2019 do 20. 3. 2029 včetně, kdy byla plně kryta rizika z pojištění, porušil svou povinnost vyplývající z pojistné smlouvy a žalobkyně má právo za tuto dobu požadovat pojistné (§ 12 a § 13 z. p. o. v.). 7. Žalovaný pojistné nezaplatil, tudíž se dostal dle § 1 odst. 3 z. p. o. v. ve spojení s § 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužného pojistného i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 9. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 265 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. 11. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo náhrady nákladů řízení k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř.. 12. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.