12 C 204/2021-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 3. 3. 2020 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný byl dne 1. 2. 2020 ošetřen na protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo], která je provozována žalobkyní, přičemž náklady za poskytnuté ošetření a pobyt na záchytné stanici činí 3 000 Kč a žalovaný dne 1. 2. 2020 dluh co do důvodu a výše písemně uznal, avšak do podání žaloby ničeho neuhradil, a to ani na písemnou výzvu žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručena dle ust. § 46b písm. a) o.s.ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o.s.ř., a následně byla dne [datum] vyvěšena na úřední desce soudu. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: žalobkyně je příspěvkovou organizací, zřízenou [územní celek] za účelem poskytování [anonymizováno] péče a zajišťování činností s tím souvisejících, a tedy i provozováním záchytné služby. Dne 1. 2. 2020 bylo žalovanému poskytnuto ošetření v protialkoholní stanici na adrese [adresa]. Při propuštění byla žalovanému vystavena faktura znějící na částku 3 000 Kč, splatná do 2. 3. 2020 a současně žalovaný podepsal listinu„ Uznání dluhu“ (fakturou [číslo] uznáním dluhu ze dne [datum]). Žalobkyně vyzvala žalovaného upomínkou k zaplacení uvedené částky (upomínkou, podacím lístkem). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle § 13 a následujících zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve spojení s § 89e odst. 1 věty první zákona č. 373/2011 Sb., o specifických [anonymizováno] službách, a § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, když žalobkyně poskytla žalovanému [anonymizováno] péči, která není hrazena ze zákonného zdravotního pojištění, a proto žalovanému vznikla povinnost žalobkyni uhradit částku, kterou na tuto péči vynaložila. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalovaný svůj dluh uznal a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni za tuto péči zaplatil, a proto soud žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč. Protože žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve stanovené lhůtě splatnosti, je v prodlení s plněním peněžního dluhu, a žalobkyně má tak právo požadovat po žalovaném vedle tohoto plnění také úroky z prodlení dle § 1970 o. z., když z důvodu shora uvedených je zřejmé, že žalovaný se ocitl v prodlení dnem následujícím po splatnosti faktury. Výše úroku z prodlení pak byla přisouzena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud rozhodl o výši úroků z prodlení v této výši vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 9. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I a II v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. 10. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.