12 C 246/2021-39 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 24. 2. 2021, domáhala na žalované zaplacení částky 1 822 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 9. 7. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo povinné ručení a havarijní pojištění pro vozidlo zn. [anonymizováno], [registrační značka]. Pojistné bylo sjednáno ve výši 3 475 Kč, splatné ročně vždy k 9. dni 7. měsíce kalendářního roku. Žalovaná ani přes písemné upomínky žalobkyni neuhradila pojistné, splatné dne 9. 7. 2020. Žalobkyně dále žalobou uplatnila zákonný úrok z částky 1 522 Kč od 10. 7. 2020, tj. ode dne následující po splatnosti a rovněž poplatek za písemnou upomínku ve výši 300 Kč. Na předžalobní výzvu k úhradě žalovaná nereagovala. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena dle ust. § 46b písm. a) o.s. ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel i na adresu uvedenou v žalobě ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně jako pojistitel a žalovaný jako pojistník uzavřeli dne 9. 7. 2019 smlouvu označenou jako„ Pojistná smlouva [číslo]“. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s ročním pojistným ve výši 3 475 Kč vždy k 9. dni 7. kalendářního měsíce (pojistnou smlouvou, sazebníkem poplatků). Žalovaná však ani přes písemné upomínky žalobkyně neuhradila pojistné splatné dne 9. 7. 2020, pojištění tak dnem 23. 11. 2020 zaniklo. Žalovaná dlužné pojistné žalobkyni neuhradila ani přes opakované výzvy žalobkyně k jeho úhradě (upomínkou ze dne 24. 9. 2020, podacím archem, oznámením o zániku ze dne 25. 11. 2020, dodejkou). Naposledy byla žalovaná vyzvána k úhradě doporučeně zaslanou upomínkou právního zástupce žalobkyně (předžalobní upomínkou ze dne 6. 1. 2021, podacím archem). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující tvrzení žalobkyně v žalobě, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: žalobkyně jako pojistitel a žalovaná jako pojistník mezi sebou uzavřely pojistnou smlouvu dle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované pojistné plnění v případě škodní události, a žalovaná se zavázala platit žalobkyni sjednané pojistné. Žalovaná svůj závazek porušila, když neuhradila pojistné za období od 9. 7. 2020 do 23. 11. 2020. Žalovaná dlužné pojistné řádně a včas nezaplatila, tudíž se dostal dle 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z., vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužného pojistného i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 7. Při právním posouzení nárokovaných nákladů spojených s upomínáním ve výši 300 Kč (které žalobkyně běžně požaduje s odkazem na sazebník poplatků) soud vyšel ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013 ke smlouvám o propagaci reklamní plochy, kde bylo mj. vysloveno, že dle ust. § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, je neplatné i ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když poskytovatel žádnou takovou povinnost v případě porušení jeho povinností nemá. Ze shora uvedených důvodů soud shledal ujednání o poplatku neplatným dle ust. §§ 1813 a 1814 o.z., a žalobkyni náklady na upomínání ve smyslu ust. §§ 2048 až 2052 o.z. nepřiznal. 8. S ohledem na shora uvedené soud žalobě nevyhověl v plném rozsahu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 998,52 Kč, přičemž tato částka představuje 67,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83,53 % a úspěchu žalované v rozsahu 16,47 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 822 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. 10. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo náhrady nákladů řízení k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř. 11. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.