12 C 39/2021-27 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 22. 9. 2020, domáhala po žalované zaplacení částky 1 983 Kč s příslušenstvím, tj. se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 983 Kč od 9. 10. 2019 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] to za účelem sjednání pojistného produktu pojištění motorových vozidel k vozidlu [anonymizována tři slova], [registrační značka]. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala pro případ vzniku nahodilé události poskytnout žalované ve sjednaném rozsahu pojistné plnění a žalovaná se pak zavázala platit žalobkyni řádně a včas pojistné s roční splatností ve výši 5 948 Kč, přičemž počátek pojištění byl stanoven ke dni 8. 6. 2018. Žalovaná však neuhradila pojistné, splatné dne 8. 6. 2019, a to ani po opakovaných urgencích ze strany žalobkyně. Z důvodu neplacení pojistného tedy žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky a zároveň žalovanou upozornila na možnost zániku pojistné smlouvy v důsledku neplacení, kdy k úhradě dlužného pojistného stanovila lhůtu ne kratší než 1 měsíc. Žalovaná v dané lhůtě i přes upozornění žalobkyně na možný zánik pojištění dlužné pojistné neuhradila, přičemž účinky ukončení pojistné smlouvy tak nastaly ke dni 8. 10. 2019. Za období od 8. 6. 2019 do 8. 10. 2019 včetně, kdy byla smlouva ukončena, činí dlužné pojistné částku ve výši 1 983 Kč. S ohledem na výše uvedené požadovala žalobkyně po žalované uhradit nad rámec výše specifikovaného dlužného pojistného i zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po dni ukončení pojistné smlouvy do zaplacení. Žalovaná však ani po odeslání předžalobní upomínky svůj dluh vůči žalobkyni neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena dle § 45 odst. 2 o. s. ř. na adresu dle § 46 odst. 1 ve spojení s § 5 a § 17 odst. 3, 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů, a žalované tak bylo doručeno dne 19. 8. 2021. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z žalobkyní předložených a žalovanou nezpochybněných listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 8. 6. 2018 pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění ke dni 8. 6. 2018 na dobu neurčitou, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka]. Žalovaná se podpisem smlouvy zavázala platit pojistné ve výši 5 131 Kč, splatné ročně vždy k 8. dni 6. kalendářního měsíce roku (pojistnou smlouvou, všeobecnými podmínkami). Žalobkyně upravila výši sjednaného pojistného dle čl. 9 odst. 14 Všeobecných pojistných podmínek, jež jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy, kdy nová výše ročního pojistného byla od 8. 6. 2019 stanovena na částku ve výši 5 948 Kč (informací o výši pojistného ze dne 18. 3. 2019). Žalovaná však neuhradila pojistné, splatné dne 8. 6. 2019. Žalobkyně proto následně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornila ji na možnost zániku pojistné smlouvy s tím, že pokud neuhradí dlužné pojistné do 7. 10. 2019, pojištění dne 8. 10. 2019 zanikne (výzvou k zaplacení dlužného pojistného ze dne 13. 8. 2019). S ohledem na skutečnost, že dlužná částka nebyla žalovanou uhrazena, došlo k zániku pojištění ke dni 8. 10. 2019, o čemž byla žalovaná písemně informována (oznámením o zániku pojištění ze dne 17. 10. 2019). Žalovaná dlužné pojistné neuhradila ani na základě předžalobních upomínek (předžalobní upomínkou ze dne 3. 4. 2020 a 5. 5. 2020, podacími archy). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující tvrzení žalobkyně v žalobě, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: žalobkyně jako pojistitel a žalovaná jako pojistník mezi sebou uzavřely pojistnou smlouvu dle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované pojistné plnění v případě škodní události, a žalovaná se zavázala pravidelně platit žalobkyni pojistné. Žalovaná svůj závazek porušila, když neuhradila pojistné splatné dne 8. 6. 2019, a to ani v žalobkyní dodatečně poskytnuté lhůtě do 7. 10. 2019, kterou žalobkyně ve prospěch žalované stanovila daleko nad rámec jednoho měsíce, jak vyžaduje § 2804 o. z. Pojištění zaniklo marným uplynutím lhůty k dodatečnému plnění, tedy dnem 8. 10. 2019. 7. Žalovaná dlužné pojistné řádně a včas nezaplatila, tudíž se dostala dle 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z., vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužného pojistného i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 8. Nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 200 Kč představující paušální náklady spojené s uplatněním pohledávky soud žalobkyni přiznal dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když se v daném případě jednalo o závazek mezi podnikateli. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 983 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 11. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. 12. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.