14 C 176/2021-25 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 5 656 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazené pojistné za období od 23. 4. 2018 do 26. 7. 2019, které byl žalovaný žalobkyni povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky řízení dne 23. 4. 2018, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], [anonymizováno] [jméno], [registrační značka]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Smlouvou [číslo] ze dne 23. 4. 2018 bylo prokázáno, že žalovaný podepsal smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], [registrační značka]. Žalovaný se smlouvou zavázal platit pojistné ve výši 2 323 Kč ročně (posléze bylo pojištění navýšeno na částku 6 753 Kč + příplatek ve výši 3 872 Kč). Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den 23. 4. 2018. Účastníci si dále sjednali, že se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí všeobecnými pojistnými podmínkami vydanými žalobkyní. Žalovaný žalobkyni neuhradil pojistné za období od 23. 4. 2018 do 26. 7. 2019 v celkové výši 5 656 Kč. Dopisem žalobkyně adresovaným žalovanému bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala, aby dlužné pojistné doplatil ve stanovené lhůtě, zároveň žalovaného upozornila, že v případě, že tak neučiní, smlouva následujícím dnem zanikne. Za odeslání upomínky žalobkyně požaduje zaplacení poplatku ve výši 50 Kč. Žalovaný dlužné pojistné neuhradil ani v návaznosti na předžalobní upomínku. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 6. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: žalobkyně jako pojistitel a žalovaný jako pojistník mezi sebou uzavřeli pojistnou smlouvu dle § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (zákon o pojištění odpovědnosti vozidla, dále jen„ z. p. o. v.“) ve spojení s § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému pojistné plnění v případě škodní události a žalovaný se zavázal platit žalobkyni sjednané pojistné. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 23. 4. 2018 (doměřené pojistné) a dne 23. 4. 2019, žalobkyně jej vyzvala v souladu s § 12 odst. 1 písm. e) z. p. o. v. k zaplacení dlužného pojistného a stanovila mu lhůtu delší jednoho měsíce (§ 2804 o. z.), s upozorněním na zánik pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené v upomínce. Žalovaný dlužné pojistné ani v dodatečné lhůtě neuhradila, čímž ze zákona došlo k zániku pojištění dne 26. 7. 2019. Podle § 13 odst. 2 z.p.o.v. má žalobkyně právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění zaniklo, žalobkyně však požadovala pojistné pouze do 26. 7. 2019 ve výši 5 656 Kč. Soud je žalobkyni výrokem I. tohoto rozsudku přiznal, spolu s jí požadovaným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ode dne 27. 7. 2019 (prodlení sice nastalo dříve v souladu se smluvními podmínkami, soud však nemohl překročit žalobní návrh). Výše úroku z prodlení vychází z žalobního návrhu, neboť žalobkyně požadovala nižší úrok z prodlení, než je sazba plynoucí z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Nárok žalobkyně na paušální náklady na upomínání ve výši 50 Kč soud žalobkyni výrokem II. tohoto rozsudku nepřiznal. Vyšel přitom ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, Cpjn 200/2013. V něm Nejvyšší soud dovodil - v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, že v adhezních smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem je neplatné ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když podnikatel žádnou takovou povinnost v případě porušení svých povinností nemá. Tyto závěry se uplatní i v poměrech právní úpravy aktuálního občanského zákoníku s tím rozdílem, že se k takovým ujednáním jakožto k ujednáním nepřiměřeným podle § 1813 a § 1815 o. z. nepřihlíží. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, odst. 3 o. s. ř. tak, že výrokem III. přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen v jeho nepatrné části a jež doložila soudu splnění podmínky § 142a o. s. ř. (zaslání předžalobní výzvy žalovanému), vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 656 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, dále tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalobkyně. 9. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 10. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.