14 C 252/2021-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 427,63 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 27. 9. 2018 jako zápůjčku částku ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni zápůjčku vrátit včetně poplatku ve výši 5 302 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 274 Kč, a to do 8. 8. 2019, přičemž žalovaná uhradila žalobkyni pouze částku 1 370 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, o čemž byla žalovaná informována. Žalovaná dále neuhradila ničeho, a to ani v návaznosti na upomínku žalobkyně. Žalovanou částku žalobkyně vyčíslila jako jistinu ve výši 6 169,54 Kč, poplatek ve výši 4 258,09 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 9. 8. 2019 do 20. 1. 2020 kapitalizovaný částkou 820,03 Kč, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z jistiny za dobu od 6. 11. 2018 do 20. 1. 2020 kapitalizovaný částkou 680,19 Kč a dále žalobkyně požadovala zaplacení úroku 29 % ročně z jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: Svou aktivní legitimaci žalobkyně odvozuje od smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené se společností [právnická osoba], kterou se [právnická osoba] zavázala převést na žalobkyni soubor pohledávek, mimo jiné i pohledávku za žalovanou (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a seznamem postoupených pohledávek, kdy pohledávka za žalovanou je evidována pod položkou [číslo]). Předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba] poskytla žalované dne 27. 9. 2018 v hotovosti částku 7 000 Kč a žalovaná tuto částku převzala a zavázala se žalobkyni tuto částku vrátit a zaplatit poplatek ve výši 5 302 Kč, představující kapitalizovaný úrok ve výši 932 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 728 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč, a to ve 45 týdenních splátkách po 274 Kč s tím, že splátky měly být hrazeny hotově v místě bydliště žalované, uvedeném ve smlouvě, poslední splátka pak měla být splatná dne 8. 8. 2019. Před poskytnutím výše uvedené částky předchůdkyně žalobkyně zkoumala osobní a majetkové poměry žalované, a to vyplněním zákaznické karty žalované, takto je v zákaznické kartě vyplněno, že žalovaná je svobodná, má základní vzdělání, jednu vyživovací povinnost, je v domácnosti (na rodičovské dovolené), nevlastní osobní automobil a bydlí v nájemním bytě, její příjem činí 4 300 Kč měsíčně, odhadované měsíční výdaje činí 1 000 Kč, nemá žádné zápůjčky u jiných společností a na její jméno není veden žádný bankovní účet (kartou klienta). Za dobu trvání smlouvy pak žalovaná provedla celkem 2 úhrady, a to dne 6. 10. 2018 ve výši 548 Kč a dne 29. 10. 2018 ve výši 822 Kč (přehledem úhrad). Dále již žalovaná neuhradila ničeho. Žalovaná byla informována o změně v osobě věřitele a byla vyzvána k úhradě žalované částky do 10 dnů od doručení výzvy, přičemž daná výzva ze dne 20. 1. 2020, byla podána k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020, následně byla žalované zaslána dne 29. 1. 2020 předžalobní upomínka. 5. Z uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 7 000 Kč, žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit celkem 12 302 Kč ve 45 týdenních splátkách do 8. 8. 2019, uhradila však pouze 2 splátky celkem ve výši 1 370 Kč. 6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 7. Skutková zjištění soud právně posoudil následujícím způsobem. Aktivní legitimace žalobkyně vychází z § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z“). Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 27. 9. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Předchůdkyně žalobkyně ve smyslu ustanovení § 420 o. z. při uzavírání a plnění smlouvy jednala v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, tedy jako podnikatel a na druhé straně žalovaná jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, tedy podle § 419 o. z. jako spotřebitel, jednalo se dle ustanovení § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Uzavřenou smlouvu tak soud posuzoval také dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru), přičemž dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr, aniž by před jeho poskytnutím relevantním způsobem zkoumala schopnost žalované daný úvěr splácet, respektive žalované poskytla úvěr, aniž by bylo lze reálně očekávat, že žalovaná bude schopna úvěr splácet. 8. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy ukládá posoudit schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr má poskytovatel posoudit na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR mají obecné soudy poskytovatele úvěru (platí i pro zápůjčku) vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález [název soudu] ze dne 26. 2. 2019, [anonymizováno] [ústavní nález]). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. 10. V tomto konkrétním případě žalobkyně tvrdila, že schopnost žalované úvěr splácet před uzavřením smlouvy její předchůdkyně prověřovala, k čemuž předložila kartu klienta. Z této vyplývá, že žalovaná při žádosti o poskytnutí zápůjčky uvedla, že je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, je na rodičovské dovolené, bydlí v nájemním bytě, nemá automobil, nemá veden účet v bance a nemá závazky z jiných zápůjček, jako čistý měsíční příjem žalované je uvedena částka 4 300 Kč a odhadované měsíční výdaje 1 000 Kč. Z uvedeného je na první pohled zřejmé, že úvěryschopnost žalované byla předchůdkyní žalobkyně posouzena pouze formálně. Předchůdkyně žalobkyně sice zjistila poměry žalované, z nich však na první pohled vyvstávají pochybnosti o schopnostech žalované poskytnutý úvěr splácet, když žalovaná deklarovala pouze příjem 4 300 Kč měsíčně, přičemž výše výdajů ve výši 1 000 Kč měsíčně se jeví jako údaj absolutně nerealistický a podhodnocený, každé rozumně smýšlející osobě musí být na první pohled jasné, že se nemůže jednat o pravdivý údaj, zvlášť za situace, kdy žalovaná uvedla, že bydlí v nájemním bytě, je svobodná a má jednu vyživovací povinnost. Jako určité vodítko pro odhad výdajů žalované mohou posloužit údaje o existenčním minimu, které pro jednotlivce v roce 2018 (rok uzavření smlouvy) činilo 2 200 Kč a životním minimu, které pro jednotlivce činilo 3 410 Kč (nařízení vlády č. 409/2011 Sb., o zvýšení částek životního minima a existenčního minima). Za této situace předchůdkyně žalobk