21 C 43/2021-30 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou domáhal vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobci 20 100 Kč s příslušenstvím z titulu dlužných úhrad [anonymizováno] za [anonymizováno] a příspěvku na [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] se k [anonymizována dvě slova] [číslo] v budově [adresa] na adrese [adresa], a dále povinnost zaplatit žalobci 3 327,50 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, kterou měla žalovaná žalobci způsobit [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ve shora uvedeném domě [anonymizováno]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobce i žalované. Oba byli k prvnímu jednání konanému dne 25. 10. 2021 řádně předvoláni, bez omluvy se však nedostavili. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobcem, které byly u jednání provedeny. Přerušení řízení podle § 110 o. s. ř. by se příčilo účelu řízení, neboť z postoje obou účastníků nevyplynulo, že by mezi nimi probíhala mimosoudní jednání o smírném vyřešení věci. Přerušení řízení by tak v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení vedlo jen k nedůvodnému prodloužení sporu. 4. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že žalobce je [anonymizována dvě slova] jednotek, jehož předmětem činnosti je [anonymizována dvě slova] na adrese [adresa] (výpisem z obchodního rejstříku a stanovami žalobce). Žalovaná je [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo] umístěné v bytovém domě [adresa], v k. ú. [obec], obec Praha, na adrese [adresa] (výpisem z katastru nemovitostí č. [list vlastnictví]). Žalovaná je povinna hradit příspěvky na správu domu a pozemku a zálohy na služby v celkové výši 3 350 Kč měsíčně. Splatnost úhrad byla stanovena na 5. den v měsíci (listinou nazvanou„ Předpis pravidelných měsíčních plateb – [anonymizována dvě slova] [ulice a číslo]“ ze dne 30. 10. 2020, stanovami žalobce). [příjmení] [příjmení] a [právnická osoba], [IČO], vyúčtovala žalobci fakturou č. 2020, ze dne 26. 10. 2020, splatnou dne 9. 11. 2020, částku 3 327,50 Kč za mytí tlakovou vodou a dopravu (prokázáno předmětnou fakturou). Žalobce vystavil žalované dne 4. 11. 2020 fakturu [číslo] splatnou 18. 11. 2020, na částku 3 327,50 Kč, jejímž předmětem byla„ přefakturace mytí tlakovou vodou a odstranění fekálií“ (prokázáno předmětnou fakturou). Žalobce zaslal žalované dne 30. 11. 2020 předžalobní upomínku ohledně měsíčních plateb za srpen 2020 až listopad 2020, jakož i ohledně tvrzeného nároku na náhradu škody (odklizení znečištění společných prostor), žalovaná však na předmětné pohledávky ničeho neuhradila (výzvou k plnění ze dne 30. 11. 2020 s dodejkou). 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 7. Podle § 1180 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad. 8. Podle § 1181 o. z. vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala. 9. Podle § 1194 o. z. společenství vlastníků je právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku; při naplňování svého účelu je způsobilé nabývat práva a zavazovat se k povinnostem (…). 10. Žalobce je [anonymizována tři slova], jehož předmětem činnosti je [anonymizována dvě slova] na adrese [adresa]. [anonymizována dvě slova] se dle čl. XII odst. 2 stanov žalobce rozumí rovněž vybírání příspěvků od vlastníka jednotek na náklady spojené se [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], popřípadě dalších úhrad. V mezích výkonu této činnosti má žalobce v souladu s § 1194 o. z. právní osobnost, a je tedy oprávněn domáhat se daných úhrad po žalované. Žalovaná jakožto vlastník a uživatel bytové jednotky má dle § 1181 o. z. a dle čl. XIII část B) odst. 4 stanov povinnost hradit příspěvky na správu domu a pozemku a zálohy na služby. Konkrétní výše těchto úhrad byla stanovena na 3 350 Kč měsíčně. Žalovaná tyto platby neuhradila za období srpen 2020 až leden 2021 (tj. celkem ve výši 20 100 Kč). Dle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven (v projednávané věci ve stanovách žalobce), je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Žalovaná neuhradila žalobci pravidelné měsíční úhrady za shora vymezené období, dostala se tedy do prodlení s úhradou peněžitého dluhu a žalobce má právo rovněž na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., a to vždy ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých úhrad do zaplacení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. Soud však výrokem II. rozsudku zamítl žalobu co do částky 3 327,50 Kč s příslušenstvím. Tvrzený nárok na náhradu škody žalobce neprokázal, když nedoložil, že fakturu [právnická osoba] a [právnická osoba], i uhradil (faktura sama o sobě neprokazuje úhradu vyúčtované částky), a že mu tak vznikla tvrzená škoda. Žalobce neprokázal ani skutečnost, že to byla právě žalovaná, kdo znečistil společné prostory (k tomuto tvrzení žalobce neoznačil žádné důkazy), jejichž úklid měl být onou fakturou vyúčtován. 12. Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud poskytuje pouze u jednání, v přítomnosti účastníka řízení, vůči němuž poučení směřuje. Jelikož se žalobce k jednání nedostavil, o možnost být soudem řádně poučen o riziku neunesení svého důkazního břemene ve vztahu k dílčímu nároku na náhradu škody se sám připravil. Soud není povinen poskytovat poučení žalobci písemně, obzvlášť ne tehdy, je-li zastoupen advokátem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. III. ÚS 2848/10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009; v usnesení sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 Nejvyšší soud uzavřel, že„ ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“). 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci vůči žalované právo na náhradu 72 % nákladů řízení, jejichž výše činila 9 738,80 Kč Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 172 Kč (viz i výrok IV. a jeho odůvodnění níže) a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 23 427,50 Kč sestávající z částky 2 060 Kč za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 080 Kč ve výši 1 486,80 Kč (celkem tedy 1 172 Kč + 6 180 Kč + 900 Kč + 1 486,80 Kč). Žalobce však byl úspěšný jen co do cca 86 % předmětu řízení, žalovaná byla úspěšná co do 14 % předmětu řízení. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. se od úspěchu žalobce odečítá úspěch žalované (vzájemné nároky na náhradu nákladů řízení soud započte), žalobce tak má nárok na náhradu 72 % nákladů řízení, jež činí 7 011,94 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobce. 14. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 15. O povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek částkou 167 Kč soud ve výroku IV. tohoto rozsudku rozhodl dle pol. 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků, když na soudním poplatku bylo zaplaceno 1 005 Kč, ačkoli soudní poplatek činí celkem 1 172 Kč (omylem nebyl žalobci vyměřen soudní poplatek z druhého nároku ve výši 3 327,50 Kč, ačkoli je jeho uplatnění žalobou rovněž zpoplatněno a povinnost jej zaplatit vznikla žalobci podáním žaloby; soud jej proto žalobci doměřil dodatečně s tím, že správnou výši soudního poplatku promítl do nákladového výroku III.).