23 C 96/2021-24 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 26. 4. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 25. 5. 2020 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná byla dne 24. 4. 2020 ošetřena na protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo], která je provozována žalobkyní, přičemž náklady za poskytnuté ošetření a pobyt na záchytné stanici činí 3 000 Kč a žalovaná dne 24. 4. 2020 dluh co do důvodu a výše písemně uznala, avšak do podání žaloby ničeho neuhradila, a to ani na písemnou výzvu žalobkyně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena dle ust. § 46b písm. a) o.s.ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o.s.ř., a následně byla dne 11. 8. 2021 vyvěšena na úřední desce soudu. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: žalobkyně je příspěvkovou organizací, zřízenou [územní celek] za účelem poskytování zdravotnické péče a zajišťování činností s tím souvisejících, a tedy i provozováním záchytné služby. Dne 24. 4. 2020 bylo žalované poskytnuto ošetření v protialkoholní stanici na adrese [adresa]. Při propuštění byla žalované vystavena faktura, znějící na částku 3 000 Kč a splatná do 24. 5. 2020 a současně žalovaná podepsala listinu„ Uznání dluhu“ (fakturou [číslo] uznáním dluhu ze dne 24. 4. 2020). Žalobkyně vyzvala žalovanou upomínkou k zaplacení uvedené částky, přesto žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho (upomínkou, podacím lístkem). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující tvrzení žalobkyně, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů předložených žalobkyní. 6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle § 13 a následujících zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve spojení s § 89e odst. 1 věty první zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, a § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, když žalobkyně poskytla žalované zdravotní péči, která není hrazena ze zákonného zdravotního pojištění, a proto žalované vznikla povinnost žalobkyni uhradit částku, kterou na tuto péči vynaložila. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalovaná svůj dluh uznala a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná žalobkyni za tuto péči zaplatila, a proto soud žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč. Protože žalovaná nezaplatila dlužnou částku ve stanovené lhůtě splatnosti, je v prodlení s plněním peněžního dluhu, a žalobkyně má tak právo požadovat po žalované vedle tohoto plnění také úroky z prodlení dle § 1970 o. z., když z důvodu shora uvedených je zřejmé, že žalovaná se ocitla v prodlení dnem následujícím po splatnosti faktury. Výše úroku z prodlení pak byla přisouzena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud rozhodl o výši úroků z prodlení v této výši vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 9. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I. a II. v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. 10. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.