28 C 256/2020-156 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobou ze dne 5. 6. 2020, došlou soudu dne 16. 7. 2020, se žalobce domáhal vydání movitých věcí. 2. Žalobce na základě smlouvy označené jako Rámcová smlouva o obchodní spolupráci na dodávkách zboží (dále i„ Smlouva“), dodává zboží pro [právnická osoba] a. s., se sídlem [adresa žalobce], Slovenská republika, [IČO] jednající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu [právnická osoba] organizační složka v ČR, se sídlem [adresa], [IČO]. Žalobce [právnická osoba] [anonymizováno] dodává zboží tak jak je specifikované v čl. 2, bod 2. Smlouvy, jedná se zejména počítačové a konzolové hry a příslušenství – herní software a hardware určený k prodeji končenému zákazníkovi (spotřebiteli). Na základě čl. 3, bod 3.3 Smlouvy se [právnická osoba] a. s. stává vlastníkem zboží dodaného žalobcem momentem jejich prodeje třetí osobě. 3. [právnická osoba] prostřednictvím své organizační složky provozovala prodejní stánek na základě smlouvy o podnájmu se žalovaným, na 1. nadzemním podlaží v obchodním centru [anonymizována tři slova] na adrese [adresa]. 4. Žalovaný si, na základě neuhrazených faktur za nájem, [právnická osoba] a. s., dne uplatnil vůči movitým věcem, které se nacházeli v pronajatém prodejním stánku (a které byli ve vlastnictví žalobce) zadržovací právo -–uvedenou skutečnost oznámil žalovaný [právnická osoba] a. s. dopisem ze dne 1. 9. 2019, kterým zároveň odstoupil od smlouvy o podnájmu. 5. Žalobce dopisem ze dne 10. 9. 2019 označeným jako Předžalobní výzva na vydání věcí vyzval žalovaného k odevzdání neprávem zdržovaných věcí. Zadržované věci nebyli žalobci ze strany žalovaného do dne podání žaloby vrácené. 6. Z předložených skutečností je zřejmé, že žalovaným zadržované zboží je ve vlastnictví žalobce, který vůči žalovanému nemá žádné splatné ani nesplatné pohledávky. Žalobce předložil Smlouvu, ze které vyplývá, že vlastnické právo k movitým věcem žalobce přechází na [právnická osoba] a. s. až momentem jejich prodeje třetí osobě tzn. spotřebiteli. Z této skutečnosti je zřejmé, že zboží, které se nacházelo v pronajatém prodejním stánku, nemohlo být prodané třetí osobě – zůstalo ve vlastnictví žalobce teda je žalovaným neprávem zadržované. Žalobce zároveň zasílala všechny dodací listy k zadržovanému zboží, které prokazují, že zboží je ve vlastnictví žalobce a bylo ve smyslu rámcové smlouvy dodané [právnická osoba] a. s., avšak k přechodu vlastnického práva ze žalobce na [právnická osoba] a. s. nedošlo. 7. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 29. 9. 2020, které došlo soudu dne 30. 9. 2020, s tvrzením žalobce nesouhlasil a jeho nárok neuznával. 8. Mezi žalovaným a [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO], [anonymizována dvě slova] [číslo], [PSČ] [obec], Slovenská republika, prostřednictvím organizační složky [právnická osoba], organizační složka v [anonymizováno], [anonymizováno]: [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec a číslo], zastoupené [titul]. [jméno] [celé jméno žalobce], vedoucím odštěpného závodu (a současně předsedou představenstva) [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [právnická osoba]), byla dne 11. 3. 2019 uzavřena podnájemní smlouva o podnájmu plochy [anonymizováno] ve [anonymizováno] podlaží Nákupního centra [anonymizováno] za účelem umístění prodejního stánku„ [anonymizováno], což žalobce mimo jiné v žalobě sám potvrzuje. 9. [příjmení] [příjmení] [jméno] pronajatou plochu skutečně užívala, avšak nehradila řádně nájemné a související platby, přičemž dluh dosáhl k 1. 9. 2019 celkové výše 231.514.865 Kč (137.627,74 Kč nájemné a související platby, 72.600 Kč kauce + DPH, 6.769 Kč zákonné úroky z prodlení a náklady právního zastoupení ve výši [číslo], 125 Kč (562,50 EUR, přepočteno aktuálním kurzem). 10. K úhradě dlužných částek vyzval žalovaný prostřednictvím podnikového právníka skupiny [právnická osoba] dne 6. 5. 2019 a dále dne 11. 7. 2019. [příjmení] [příjmení] [jméno] následně právnímu zástupci žalovaného [jméno] [příjmení] 2x telefonicky přislíbila dluh uhradit, nezaplatila však ani část dluhu. Vzhledem k tomu, že [právnická osoba] neuhradila žádnou ze svých splatných pohledávek, uplatnil žalovaný své zadržovací právo ve smyslu § 1395 a násl.. potažmo § 2234 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a dne 1. 9. 2020 zadržel prodejní [příjmení] se zbožím umístěny [právnická osoba] na pronajaté ploše na úhradu dlužných pohledávek. Současně žalovaný odstoupil od podnájemní smlouvy a opětovně [právnická osoba] vyzval k úhradě dlužné částky. 11. Žalovaný následně obdržel Předžalobní výzvu od právního zástupce žalobce [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, ve které právní zástupce žalobce potvrdil doručení Vyrozumění žalovaného o uplatnění zadržovacího práva ze dne 1. 9. 2019 a uvedl, že se zadržené věci nacházejí ve vlastnictví žalobce a žádal o jejich vydání. 12. Na dopis [titul]. [jméno] [příjmení] reagoval žalovaný dne 31. 10. 2019 Pokusem o smír, ve kterém shrnul veškeré okolnosti ohledně dluhu vůči [právnická osoba] a navrhl smírné řešení celé záležitosti spočívající v úhradě dluhu ze strany [právnická osoba] při odpuštění úroků z prodlení a v následném vrácení zadržených věcí. Na tento dopis žalobce ani [právnická osoba] nereagovali, nedošlo ani k částečné úhradě dluhu. 13. Žalovaný pro pořádek uváděl, že byl [příjmení] se zbožím zadržen za přítomnosti zástupce bezpečnostní agentury [anonymizováno] [právnická osoba] a o zadržení byl pořízen zápis. [příjmení] [příjmení] byl pouze zabalen folií a uložen v uzamčených prostorách žalovaného v nákupním centru, žalovaný stánek neotevíral ani nikterak nemanipuloval se zbožím v něm umístěným. 14. K tvrzení žalobce o neoprávněnosti zadržení věcí ve vlastnictví žalobce žalovaným bez existence pohledávky žalovaného vůči žalobci žalovaný dále uváděl následující: 15. Žalovaný je přesvědčen, že je tvrzení žalobce o neoprávněnosti zadržení zboží žalobce účelové a že své zadržovací právo k movitým věcem uplatnil v souladu s platnými právními předpisy i judikaturou. 16. Zadržovací právo je obecně upraveno v § 1395 OZ -„ 1) Kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat." a u nájmu speciálně v § 2234 OZ -„ Pronajímatel má právo na úhradu pohledávky vůči nájemci zadržet movité věci, které má nájemce na věci nebo v ní." 17. Zákonné podmínky pro uplatnění zadržovacího práva byly naplněny, neboť a) existuje splatný dluh, b) zadržené cizí movité věci se na základě podnájemní smlouvy nacházely na pronajaté ploše nákupního centra, c) o uplatnění zadržovacího práva žalovaný [právnická osoba] písemně vyrozuměl. 18. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku sp. zn. 21 Cdo 2264/2005 ze dne 27. 9. 2006 uvádí: „ Ten, kdo věc podle platné smlouvy nebo z jiného právního důvodu převzal, je povinen ji vrátit (vydat) tomu, kdo mu ji odevzdal, ledaže by bylo stanoveno (sjednáno) vrácení (vydání) věci někomu jinému. Hovoří-li se tedy v ustanovení § 175 odst. 1 občanského zákoníku o "osobě, jíž by jinak byl povinen věc vydat", rozumí se tím osoba, která věřiteli věc podle platné smlouvy nebo z jiného právního důvodu odevzdala, popřípadě jiná osoba, o níž bylo v platné smlouvě (jiném právním důvodu) stanoveno (sjednáno), že jí věc bude předána (vydána), a které by věřitel proto věc - kdyby neprovedl její zadržení- vrátil (vydal). Zákon po tom, kdo ie povinen vydat cizí movitou věc, nevyžaduje (a ani by to nebylo dobře možné), aby posuzoval (zkoumal), kdo (zda osoba, která mu věc odevzdala, nebo někdo jiný) má k věci vlastnické nebo jiné právo, které ho opravňuje k držení a užívání věci; při splnění této své povinnosti může vycházet jen ze smlouvy nebo z jiného titulu, na základě kterých věc platně (v souladu se zákonem) převzal. 19. Z uvedeného vyplývá, že není správný názor soudů, podle kterého zadržení věci "platí" jen vůči tomu, vůči komu má oprávněná osoba pohledávku, a "pouze za předpokladu, že by se jednalo o věc v jeho vlastnictví". Kromě toho, že soudy v rozporu se zákonem považovaly za významné pro zřízení zadržovacího práva to, že žalovaný neměl vůči žalobci žádnou pohledávku, nemůže jejich názor obstát též proto, že nevzaly náležitě v úvahu, že zadržovací právo není závazkovým právním vztahem, ale věcným právem "k věci cizí", které působí ve prospěch oprávněné osoby (věřitele) vůči každému, tedy i proti vlastníku zadržené věci. 20. Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že věřitel může zadržet podle ustanovení § 175 občanského zákoníku cizí movitou věc, má-li pohledávku vůči osobě, která sice není jejím vlastníkem, avšak mu věc na základě platné smlouvy nebo z jiného právního důvodu předala nebo jí má věc podle platné smlouvy nebo z jiného právního důvodu odevzdat." 21. V souvislosti s možností zadržet věc ve vlastnictví jiné osoby, než je dlužník, poukazoval žalovaný též na další rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. pod 21 Cdo 694/2006 ze dne 11. 4. 2007: 22.„ Se žalovaným lze souhlasit v tom, že věřitel může zadržet cizí movitou věc,