46 C 249/2021-40 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 743 Kč s tím, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o [anonymizováno], na jejímž základě žalobkyně dne 18. 3. 2020 žalovanému poskytla částku 15 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: zákonného úroku z prodlení z částky 15 743 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 495 Kč, poplatku za nadstandardní službu SMS ve výši 49 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně z jednání před soudem konaného dne 16. 12. 2021 omluvila a souhlasila s jednáním soudu bez její účasti. 4. Žalovaný ač řádně předvolán, se k jednání soudu nedostavil, ani včas nepožádal o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně jako osoba podnikající v oblasti poskytování nebo zprostředkování [anonymizována dvě slova] s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela dne 18. 3. 2020 Smlouvu o [anonymizováno], na jejímž základě žalobkyně dne 18. 3. 2020 žalovanému poskytla částku 15 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne nevrátil (prokázáno formulářem pro standardní informace o [anonymizována dvě slova], výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, [anonymizováno] smlouvou ze dne 18. 3. 2020, sazebníkem poplatků, opisem výpisu proplacení smlouvy, výpisem z běžného účtu žalovaného za období od 4. 3. 2020 až 5. 3. 2020, výpisem čerpání splátek a úhrad, printcreenem ze systému žalobkyně a potvrzením o provedené platbě). Žalovaný v době uzavření měl sjednán již jeden úvěr s žalobkyní, a to úvěr s [anonymizováno] rámcem 5 000 Kč (prokázáno [anonymizováno] smlouvou ze dne 6. 3. 2020 a formulářem pro standardní informace o [anonymizována dvě slova]). Dopisem ze dne 9. 10. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky 15 000 Kč a dále: zákonného úroku z prodlení z částky 15 743 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 495 Kč, poplatku za nadstandardní službu SMS ve výši 49 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč. Dopis byl podán k poštovní přepravě dne 12. 10. 2020 (prokázáno předžalobní výzvou k plnění a podacím archem ze dne 12. 10. 2020). 6. Z dalších za řízení provedených listinných důkazů (fotokopie občanského průkazu, princreeny ISIR a [příjmení] a úvěrové zprávy žalovaného) nezjistil soud žádná pro rozhodnutí věci podstatná skutková zjištění. <b>7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:</b> 8. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o [anonymizováno] ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o [anonymizována dvě slova] zavazuje, že [anonymizováno] poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o [anonymizováno] smlouvu. 9. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o [anonymizována dvě slova], kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o [anonymizována dvě slova], neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když v řízení nikterak, nebylo prokázáno, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Argumentuje-li žalobkyně, že zkoumala úvěruschopnost na základě kontrol ISIR a [příjmení], nemůže být tato kontrola dostačující, když nikterak nereflektuje příjmovou a výdajovou stránku hospodaření žalovaného. Nelze též vycházet ani z tvrzení žalovaného ve své žádosti, tj. informace uvedených v úvěrové zprávě žalovaného, když tyto informace nejsou nikterak podloženy. 10. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou [anonymizována dvě slova] Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl [anonymizována dvě slova] Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o [anonymizována dvě slova] a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [anonymizována dvě slova] zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. 11. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. C [číslo] ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i [anonymizována dvě slova] Evropské Unie. 12. S ohledem na výše uvedené soud též podotýká, že poskytnutí [anonymizováno] v daném případě se též zjevně příčilo dobrým mravům, a je ho třeba považovat za absolutně neplatný ve smyslu § 588 o.z. 13. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. 14. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému 15 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku 15 000 Kč s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009, ze dne 7. 4. 2010, a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení z částky 15 000 Kč ode dne 9. 11. 2020 do zaplacení. 15. Soud žalobu, co do částky 743 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 38,57Kč (9. 11. 2020 do 7. 1. 2021), se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 743 Kč od 8. 1. 2021 do zaplacení, zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení téměř zcela úspěšná (úspěch ve výši 95 %), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 433,48 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.