46 C 306/2020-46 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částek uvedených ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ smlouva“). Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. Účastníci si sjednali, že žalovaná zaplatí žalobkyni za poskytnutý úvěr částku 42 000 Kč, které měla žalovaná uhradit v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobce, kdy 1. splátka byla dohodnuta se splatností na den [datum]. Žalovaná žalobkyni nesplácela úvěr v dohodnutých částkách řádně a včas. Žalobkyně úvěr následně zesplatnila a zaslala žalované oznámení o zesplatnění úvěru. Žalobkyně požaduje částku 30 999 Kč (jistina a neuhrazené splátky úvěru), náklady za upomínání ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč), kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 970 Kč. Žalovaná svůj dluh neuhradila, ani přes předžalobní upomínku žalobkyně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně z jednání před soudem konaného dne [datum] omluvila a souhlasila s jednáním soudu bez její účasti. 4. Žalovaná ač řádně předvolána, se k jednání soudu nedostavila, ani včas nepožádala o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 5. Žalobkyně je osobou s předmětem podnikání poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, k čemuž má povolení [obec] národní banky (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu žalobkyně). Žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytla 30 000 Kč (27 500 Kč přímo žalované a 2 500 Kč odměna za zprostředkování) s úrokovou sazbou ve výši 21,05 % a výší RSPN 30,6 %. Žalovaná se úvěr zavázala splácet ve formě 40 měsíčních splátek po 1 050 Kč počínaje [datum] Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (prokázáno smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], úvěrovými podmínkami, přehled splátek a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Majetkové poměry žalovaná popsala v posouzení smlouvy o zprostředkovatelském úvěru, ve kterém uvedla, že je zaměstnán, má pravidelný čistý příjem ve výši 19 000 Kč s tím, že po odečtení výdajů (8 000 Kč neupřesněno na co) uvedl volné zdroje v částce 11 000 Kč, přičemž žalovaná uvedla, že nežije sama (prokázáno posouzením smlouvy o zprostředkovatelském úvěru [číslo] ze dne [datum]). Žalovaná za srpen 2019 dosáhla příjmu ve výši 24 199 Kč čistého a dne [datum] jí byla poukázána mzda ve výši 13 324 Kč (prokázáno výpisem z účtu žalované a výplatní páskou žalované za srpen 2019). Žalobkyně dále provedla výpisy z insolvenčního rejstříku a z centrální evidence exekucí s negativním výsledkem (prokázáno výstupem z insolvenčního rejstříku a výpisem z centrální evidence exekucí). Dne [datum] žalobkyně zaslala na účet žalované částku 27 500 Kč a na účet zprostředkovatele částku ve výši 2 500 Kč (prokázáno potvrzením o provedené transakce o úhradě částky 27 500 Kč a potvrzením o provedené transakci o úhradě částky 2 500 Kč). Žalovaná uhradila žalobkyni částku 1 050 Kč a dále ničeho neuhradila, a to i přes opakované výzvy žalobkyně a předžalobní výzvu žalobkyně (prokázáno bonitou smlouvy, zesplatněním smlouvy [číslo] výzvou k úhradě dlužné částky a předžalobní výzvou ze dne [datum], včetně kopie podacího lístku, upomínkami pro smlouvu [číslo] z dnů [datum] a [datum], čestným prohlášením ze dne [datum], včetně seznamu odeslaných upomínek). 6. Na základě učiněného skutkového závěru dospěl soud následující právní závěr: 7. Žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu. 8. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalované úvěr, i když z jejího zkoumání nevyplynulo, že by zde nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet, když žalobkyně nikterak neprověřovala výdajovou složku žalované, která v řízení uváděla své výdaje ve výši 8 000 Kč, když není zřejmé, co tyto výdaje představují, a dále jejich validita nebyla žalobkyní nikterak ověřena. Zkoumání výdajové složky žalované nelze nahradit normativním způsobem, když je zde vyžadován individuální přístup. 9. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. [spisová značka] ve spojení s konstantní judikaturou Soudního Dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 směrnice 2008 [číslo], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne [datum] vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. 10. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. 11. S ohledem na výše uvedené soud též podotýká, že poskytnutí úvěru v daném případě se též zjevně příčilo dobrých mravů, a je ho třeba považovat za absolutně neplatný ve smyslu § 588 o.z. 12. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. 13. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalované 30 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaná žalobkyni plnila celkem částkou 1 050 Kč, bezdůvodné obohacení na straně žalované činí částku 27 950 Kč (žalobkyně žádala, ovšem na jistině pouze částku 27 849 Kč) s tím, že žalovaná se do prodlení dostala s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], ze dne 7. 4. 2010, a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud rozhodl vázán návrhem žalobkyně a přiznal úroky z prodlení z částky 27 849 Kč ode dne [datum] do zaplacení (výzva k úhradě celkové částky byla žalované doručena dne [datum], přičemž byla stanovena lhůta k plnění 10. dní, tj. do [datum]). 14. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, že žalobě vyhověl co do částky 27 849 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 129,28 Kč, přičemž tato částka představuje 32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66 % a úspěchu žalované v rozsahu 34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v čá