46 C 520/2019-139 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 043,99 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodňovala tím, že s žalovaným uzavřela Smlouvu o [anonymizováno] [číslo] dne 18. 3. 2016, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni dále částku ve výši 4 642 Kč na úroku a 2 700 Kč na administrativním poplatku. Žalovaný se zavázal uhradit předmětnou [anonymizováno] včetně úroku v 17 měsíčních splátkách po 853 Kč a v závěrečné splátce po 841 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta dne 19. 4. 2016. Žalovaný se se splácením dostala do prodlení, žalobkyně [anonymizováno] zesplatnila dne 4. 11. 2016. Žalovaný tak dluží žalobkyni celkem částku 19 043 Kč, z čehož činí 7 433 Kč dlužná jistina, 2 117 Kč dlužný úrok, 900 Kč dlužný administrativní poplatek, 2 443,99 Kč úrok z prodlení, 5 600 Kč smluvní pokuta a náklady na vymáhání ve výši 550 Kč. Žalovaný žalobkyni dlužnou částku ani přes předžalobní upomínku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný ač řádně předvolán, se k jednání soudu dne 30. 8. 2021 nedostavil, ani včas nepožádal o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr: 5. Dne 18. 3. 2016 uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 8 000 Kč a žalovaný zavázal se tuto částku žalobkyni vrátit spolu s obchodním úrokem ve výši 4 642 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 700 Kč, a to v 17 pravidelných měsíčních splátkách po 853 Kč (18. splátka ve výši 841 Kč), přičemž splatnost první splátky byla dohodnuta na den 19. 4. 2016. Nedílnou součástí těchto smluv byly obchodní podmínky. Sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut ve spojení se smlouvou o [anonymizováno] stanoví nárok žalobkyně na smluvní pokutu 0,1 % denně z aktuální dlužné částky dle čl. 13 3. obchodních podmínek ve spojení s čl. 9 smlouvy, dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky dle čl. 13 obchodních podmínek ve spojení s čl. 11 smlouvy, náklady spojené s uplatněním pohledávky dle II.1.A až II.1.E sazebníku (prokázáno rámcovou smlouvou o poskytování [anonymizováno] uzavřenou mezi účastníky ze dne 18. 3. 2016, smlouvou o [anonymizováno] [číslo] ze dne 18. 3. 2016, splátkovým kalendářem smlouvy [číslo] sazebníkem úroků, poplatků a smluvních pokut a výdajovým pokladním dokladem č. [anonymizováno] ze dne 18. 3. 2016). Žalovaný v měsících prosinci 2015 a lednu 2016 dosahoval průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 11 879,50 Kč (prokázáno výplatními páskami žalovaného za měsíce prosinec 2015 a leden 2016). Z výpisu z účtu paní [jméno] [příjmení] vyplývá, že toto je účet, na který chodila výplata žalovaného, a že tento byl v období února 2016 mínusový – 192,99 Kč (prokázáno výpisem z bankovního účtu [jméno] [příjmení] za období od 1. 2. 2016 do 29. 2. 2016). Vůči žalovanému nebylo ke dni uzavření smlouvy o [anonymizováno] vedeno žádné insolvenční řízení (prokázáno výstupem z insolvenčního rejstříku ze dne 18. 3. 2016). Žalovaný [anonymizováno] nesplácel řádně a včas dle splátkového kalendáře, žalobkyně tedy [anonymizováno] po předchozím upozornění zaslaném žalovanému dne 27. 10. 2016 (lhůta splatnosti 7 dní od doručení), dne 4. 11. 2016 zesplatnila (prokázáno splátkovým kalendářem smlouvy [číslo] upozorněním na možnost zesplatnění ze dne 26. 10. 2016 včetně podacího lístku ze dne 27. 10. 2016, a oznámením o zesplatnění ze dne 4. 11. 2016 včetně podacího lístku z téhož dne). Ke dni zesplatnění se dlužná částka skládala z jistiny ve výši 7 433 Kč, dlužného obchodního úroku ve výši 2 117 Kč, administrativního poplatku ve výši 900 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 2 443.99 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 600 Kč a vynaložených nákladů ve výši 550 Kč (prokázáno vyčíslením pohledávky ze dne 9. 7. 2019). Žalovaný byl před podáním žaloby opět vyzván k zaplacení dlužné částky (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 19. 4. 2018). 6. Z dalších za řízení provedených listinných důkazů (fotokopie občanského průkazu žalovaného) nezjistil soud žádná pro rozhodnutí věci podstatná skutková zjištění. 7. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení. 8. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o [anonymizováno] ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o [anonymizována dvě slova] zavazuje, že vydlužiteli poskytne zastupitelnou věc, a vydlužitel se zavazuje po čase [anonymizováno] vrátit věc stejného druhu spolu se sjednanými úroky, byly-li sjednány. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu. 9. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému [anonymizováno], i když v řízení nikterak, nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to zejména jeho výdajovou stránku, tj. výši jeho nákladů na bydlení, počet osob v domácnosti, případnou vyživovací povinnost atd. Z tohoto pohledu je pak žalobkyní předložená lustrace v insolvenčním rejstříku zcela nedostačující. 10. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou [anonymizována dvě slova] Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [anonymizováno] dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. 11. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o [anonymizováno]. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. C [číslo] ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i [anonymizováno] dvůr Evropské Unie. 12. S ohledem na výše uvedené soud též podotýká, že poskytnutí zápůjčky v daném případě se též zjevně příčilo dobrých mravů, a je ho třeba považovat za absolutně neplatný ve smyslu § 588 o.z. 13. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. 14. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o [anonymizováno] plnila žalovanému 8 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení [anonymizována čtyři slova] na straně žalovaného činí částku 7 433 Kč (žalovaný na jistinu částečně plnil) s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009, ze dne 7. 4. 2010, a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud rozhodl vázán návrhem žalobkyně a přiznal úroky z prodlení z částky 7 433 Kč ode dne 4. 11. 2016 do zaplacení. 15. Ve zbývající části soud s ohledem na výše uvedené