5 C 170/2021-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 19. 3. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení 3 488 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným pojistnou smlouvu [číslo] s pojistným splatným ročně ve výši 9 864 Kč. Žalovaný neuhradil pojistné za období od 1. 2. 2020 do 1. 6. 2020 (den, kdy byla pojistná smlouva ze strany žalobkyně ukončena). Žalovaný pojistné neuhradil ani v dodatečné lhůtě, v důsledku čehož pojištění ke dni 1. 6. 2020 zaniklo. Žalobkyně za období 1. 2. 2020 do 1. 6. 2020 požadovala po žalovaném uhrazení pojistného ve výši 3 288 Kč a současně s tím poplatek za upomínání ve výši 200 Kč včetně úroku z prodlení z dlužné částky. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, avšak neuhradil ničeho. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem [země] s bydlištěm v České republice. Vzhledem k tomu, že žalovaný má na území České republiky bydliště dle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále jen„ Nařízení“), posoudil soud svou pravomoc dle č. 14 Nařízení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 6. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobkyní pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo rizikové životní pojištění. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala pro případ pojistné události poskytnout žalovanému pojistné plnění, žalovaný se zavázal hradit pojistné ve výši 9 864 Kč ročně, splatné měsíčně po 8 22 Kč (Pojistnou smlouvou [číslo] ze dne 1. 11. 2016; Notářským zápisem ze dne 21. 12. 2019 NZ [číslo]). Žalovaný neuhradil pojistné v termínu splatnosti, přičemž byl upozorněn na zánik pojištění pro případ, že žalovaný pojistné neuhradí ani v dodatečné lhůtě (Výzvou k zaplacení dlužného pojistného ze dne 8. 4. 2020). Žalovaný pojistné neuhradil ani v dodatečné lhůtě, v důsledku čehož pojištění zaniklo ke dni 1. 6. 2020 (Oznámením zániku pojištění ze dne 7. 7. 2020; Upomínkaou ze dne 7. 8. 2020). Žalovaný byl vyzván před podáním žaloby k úhradě dlužné částky, avšak neuhradil ničeho (Předžalobní upomínkou ze dne 8. 12. 2020 vč. Dokladu o odeslání). 7. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, prokazují zjištěný skutkový stav o dlužném pojistném shora uvedeném, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. 8. Soud z hlediska právní kvalifikace postupoval podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z“), se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Dle § 2804 o.z. upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho msíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. Mezi účastníky byla uzavřela pojistná smlouva, jejím předmětem bylo životní pojištění. Žalovaný se zavázal hradit pojistné měsíčně, avšak nehradil řádně a včas, na což byl žalobkyně upozorněn v souladu s § 2804 o.z. Žalovaný ani v dodatečné lhůtě ničeho neuhradil, v důsledku čehož pojištění zaniklo. 9. Žalovaný svůj dluh řádně a včas neuhradil, a neuhradil jej ani na opakovanou výzvu žalobkyně, tudíž se dostal dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky a i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně od 2. 6. 2020, tj. ode dne následujícího po zániku pojištění (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 10. Při právním posouzení nárokovaných nákladů spojených s upomínáním ve výši 200 Kč (které žalobkyně požaduje s odkazem na sazebník) soud vyšel ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013 ke smlouvám o propagaci reklamní plochy, kde bylo mj. vysloveno, že dle ust. § 55 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, je neplatné i ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když poskytovatel žádnou takovou povinnost v případě porušení jeho povinností nemá. Ze shora uvedených důvodů soud shledal ujednání odkazující na sazebních poplatků neplatným dle ust. §§ 1813 a 1814 o.z., a žalobkyni náklady na upomínání ve smyslu ust. §§ 2048 až 2052 o.z. nepřiznal. 11. S ohledem na shora uvedené soud žalobě nevyhověl v plném rozsahu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 318,21 Kč, přičemž tato částka představuje 88,53 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 94,26 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 5,73 % - je třeba počítat s tím, že žalobkyní označené náklady spojené s uplatněním nejsou náklady v tomto smyslu, ale jedná se o další nárok, a to upomínací náklady, čili žalobkyně požadovala celkem 3 488 Kč). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 3 488 Kč, sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a dále náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je právní zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. soud náhradu nákladu řízení přiznal k rukám právní zástupkyně žalobkyně. 13. Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a III. stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.