5 C 242/2021-26 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 27. 4. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 2 893 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 16. 8. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo povinné ručení vozidla [anonymizováno] 6, [registrační značka]. Žalovaná neuhradila pojistné splatné dne 17. 11. 2019, na což byla žalobkyní upozorněna, společně s tím ji žalobkyně upozornila na možnost zániku pojistné smlouvy v důsledku neuhrazení pojistného. Žalovaná ve stanovené lhůtě pojistné neuhradila, účinky zániku pojistné smlouvy nastaly dne 24. 3. 2020. Žalobkyně tak požadovala za období od 17. 11. 2019 do 24. 3. 2020 uhrazení pojistného ve výši 2 893 Kč, včetně úroku z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalovaná ani přes výzvy žalobkyně neuhradila ničeho. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaná je podnikající fyzickou osobou se stáním občanstvím Slovenské republiky, s místem podnikání v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalované dle čl. 14 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), neboť žalobkyně s projednáním bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná na výzvu soudu nereagovala. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 6. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná uzavřela se žalobkyní pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, s počátkem pojištění od 17. 8. 2019. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala pro případ pojistné události poskytnout žalovanému pojistné plnění, žalovaná se zavázala hradit pojistné ve výši 11 647 Kč ročně, splatné čtvrtletně po 2 038 Kč (Smlouvou [číslo] ze dne 16. 8. 2019). Žalovaná neuhradila pojistné splatné dne 17. 11. 2019 (Bilancí pojistného). Žalovaná ani přes výzvy žalobkyně neuhradila pojistné za období od 17. 11. 2019 do 24. 3. 2020, tj. do zániku pojištění (Předžalobní upomínkou ze dne 11. 8. 2020 vč. Podacího archu). 7. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. 8. Soud z hlediska právní kvalifikace postupoval podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z“), se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Tento zákon upravuje vztahy účastníků pojištění vzniklého na základě pojistné smlouvy, pokud zvláštní právní předpis tyto vztahy neupravuje jinak. Dle § 13 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Žalovaná svůj dluh řádně a včas neuhradila, a neuhradila jej ani na opakovanou výzvu žalobkyně, tudíž se dostala dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně od 25. 3. 2020 (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). Vzhledem k tomu, že jde o vzájemný závazek podnikatelů, požadovala žalobkyně po žalované též náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě co do žalované částky. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty 2 893 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení; výzva k plnění; písemné podání nebo návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je právní zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 11. Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a II. stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.