5 C 245/2021-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 30. 6. 2021 domáhala na žalované zaplacení 788 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou pojistnou smlouvu [číslo] s pojistným splatným ročně. Žalovaná neuhradila pojistné za období od 19. 6. 2020 do 22. 10. 2020 (den, kdy byla pojistná smlouva ze strany žalobkyně ukončena). Žalovaná pojistné neuhradila ani v dodatečné lhůtě, v důsledku čehož pojištění ke dni 22. 10. 2020 zaniklo. Žalobkyně za období 19. 6. 2020 do 22. 10. 2020 požadovala po žalovaném uhrazení pojistného ve výši 588 Kč a současně s tím poplatek za upomínání ve výši 200 Kč včetně úroku z prodlení z dlužné částky. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, avšak neuhradila ničeho. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaná je státním občanem Ruské federace s bydlištěm v České republice. Vzhledem k tomu, že žalovaná má na území České republiky bydliště dle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále jen„ Nařízení“), posoudil soud svou pravomoc dle [číslo] Nařízení. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná ve stanovené lhůtě nereagovala na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 6. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná uzavřela s žalobkyní pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo škodové pojištění rodinných domů a bytových jednotek. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala pro případ pojistné události poskytnout žalované pojistné plnění, žalovaná se zavázala hradit pojistné ve výši 1 720 Kč ročně (Pojistnou smlouvou [číslo] ze dne 18. 6. 2018; Notářským zápisem ze dne 21. 12. 2019 NZ [číslo]). Žalovaná neuhradila pojistné v termínu splatnosti, přičemž byla upozorněna na zánik pojištění pro případ, že žalovaná pojistné neuhradí ani v dodatečné lhůtě, tj. do 21. 10. 2020 (Výzvou k zaplacení dlužného pojistného ze dne 27. 8. 2020). Žalovaná pojistné neuhradila ani v dodatečné lhůtě, v důsledku čehož pojištění zaniklo ke dni 22. 10. 2020 (Oznámením zániku pojištění ze dne 26. 11. 2020; Upomínkou ze dne 13. 1. 2021). Žalovaný byl vyzván před podáním žaloby k úhradě dlužné částky, avšak neuhradil ničeho (Předžalobní upomínkou ze dne 31. 3 2020 vč. Dokladu o odeslání). 7. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, prokazují zjištěný skutkový stav o dlužném pojistném shora uvedeném, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. 8. Soud z hlediska právní kvalifikace postupoval podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z“), se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Dle § 2804 o.z. upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho msíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. Mezi účastníky byla uzavřela pojistná smlouva, jejím předmětem bylo pojištění rodinných domů a bytových jednotek. Žalovaná se zavázala hradit pojistné ročně, avšak nehradila řádně a včas, na což byla žalobkyní upozorněna v souladu s § 2804 o.z. Žalovaná ani v dodatečné lhůtě ničeho neuhradila, v důsledku čehož pojištění zaniklo. 9. Žalovaná svůj dluh řádně a včas neuhradila, a neuhradila jej ani na opakovanou výzvu žalobkyně, tudíž se dostala dle § 1968 o.z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužné částky a i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně od 23. 10. 2020, tj. ode dne následujícího po zániku pojištění (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 10. Při právním posouzení nárokovaných nákladů spojených s upomínáním ve výši 200 Kč (které žalobkyně požaduje s odkazem na sazebník) soud vyšel ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013 ke smlouvám o propagaci reklamní plochy, kde bylo mj. vysloveno, že dle ust. § 55 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, je neplatné i ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když poskytovatel žádnou takovou povinnost v případě porušení jeho povinností nemá. Ze shora uvedených důvodů soud shledal ujednání odkazující na sazebních poplatků neplatným dle ust. §§ 1813 a 1814 o.z., a žalobkyni náklady na upomínání ve smyslu ust. §§ 2048 až 2052 o.z. nepřiznal. 11. S ohledem na shora uvedené soud žalobě nevyhověl v plném rozsahu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 733,18 Kč, přičemž tato částka představuje 49,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,62 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25,38 % - je třeba počítat s tím, že žalobkyní označené náklady spojené s uplatněním nejsou náklady v tomto smyslu, ale jedná se o další nárok, a to upomínací náklady, čili žalobkyně požadovala celkem 788 Kč). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 788 Kč, sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a dále náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je právní zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. soud náhradu nákladu řízení přiznal k rukám právní zástupkyně žalobkyně. 13. Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a III. stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.