5 C 76/2021-54 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhaly nahrazení projevu vůle žalované s tím, že žalobkyně jsou osoby oprávněné v souladu s ust. § 4 odst. 2 písm. c) zák. č. 229/1991 Sb., což bylo potvrzeno rozhodnutím [anonymizováno] úřadu [anonymizováno] PÚ [číslo] ze dne 21.6.1999, které nabylo právní moci dne 27.6.1999. Jelikož restituční nárok nebyl uspokojen vydáním pozemků, které byly právnímu předchůdci žalobkyň odňaty, mají žalobkyně vůči žalovanému právo na bezúplatný převod jiného pozemku ve vlastnictví státu za nevydaný pozemek p. [číslo] o výměře 917 m² a parc. [číslo] o výměře 518 m² s porosty a stavbou, vše k.ú. [část obce]. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by ze strany žalovaného došlo k liknavosti a svévoli, přestože ze strany žalobkyň byla vyvíjena aktivita směřující k získání náhradních pozemků, avšak žalobkyně jsou po dobu mnoha let zcela neaktivní, když dále od své účasti ve veřejné nabídce v několika případech odstoupily, přestože pozemek vysoutěžily. Předmětný pozemek je nevhodný pro převoditelnost, když ze strany vedlejšího účastníka byla uplatněna žádost o bezúplatný převod pozemku, a tak s ohledem na znění zákona o Státním pozemkovém úřadu se pozemek stal nepřevoditelným a dalším důvodem pro nepřevoditelnost je skutečnost, že v případě vydání pozemku žalobkyním, by sousedící pozemek č. parc. [číslo] nebylo možno obhospodařovat, neboť by byl zamezen přístup k uvedenému pozemku. Rovněž vedlejší účastník navrhnul zamítnutí žaloby s tím, že má právní zájem na výsledku sporu, neboť splňuje podmínky ust. § 7 písm. a) a b) zák. č. 503/2012 Sb. pro bezúplatný převod pozemku, když o převod pozemku bylo požádáno dopisem ze dne 14.12.2015 a žádost o bezúplatný převod tvoří překážku převoditelnosti náhradního pozemku. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobkyně jsou osobami oprávněnými ve smyslu ust. § 4 zákona č. 229/1991 Sb. a dále, že dosud neuspokojený nárok žalobkyň činil minimálně částku 316.668 Kč. Mezi účastníky zůstalo sporné, jaká je výše nároku žalobkyň, který nebyl uspokojen vydáním nemovitostí a zda je předmětný pozemek způsobilý k vydání. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: žalovaný ještě před podáním žaloby žalobkyním sdělil, že přihlášce žalobkyň do veřejné nabídky náhradních pozemků nebylo vyhověno, neboť byla dána přednost oprávněným osobám s tzv. kvalitnějším restitučním nárokem (prokázáno rozsudkem zdejšího soudu č.j. 5C 102/2006-734 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací]). Žalobkyně se účastnily několika veřejných nabídek pozemků, v nichž byly několikrát i úspěšné, avšak následně se z nabídky odhlásily (prokázáno protokoly o vyhodnocení výzev, odstoupením od nabídky). Pozemek je charakteru – zahrada, tvoří samostatnou zahradu mezi rodinnými domy, netvoří žádný funkční celek s rodinným domem. [ulice] účastník uplatnil u Státního pozemkového úřadu dne 7.1.2016 žádost o bezúplatný převod předmětného pozemku podle ust. § 7 odst. 1 zák. č. 503/2012 Sb. (prokázáno žádostí vedlejšího účastníka datovanou dne 14.12.2015). Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Soud provedl dokazování dalšími listinnými důkazy, např. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9, avšak tyto důkazy soud nehodnotí, a to s ohledem na níže uvedený právní názor. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutkový stav. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalobkyně jsou ve smyslu ust. § 4 odst.2 písm. a) zák.č. 229/1991 Sb. oprávněnou osobou, když jejich restituční nárok nebyl uspokojen rozhodnutím pozemkového úřadu o vrácení restitučními nároky žádaných odňatých pozemků, což bylo mezi účastníky nesporné. Restituční nároky byly oprávněnými osobami uplatněny u pozemkového úřadu, který o žádosti oprávněných rozhodl rozhodnutím [číslo jednací] ze dne 21.6.1999, které nabylo právní moci dne 27.7.1999 tak, že oprávněné osobě přísluší za nevydaný majetek náhrada podle ust. § 11 odst. 2 a § 17 zák. č. 229/1991 Sb. Soud vycházel ze zjištění, že minimální nárok žalobkyň, který nebyl doposud uspokojen, činí částku 358.750 Kč, jež představuje vyčíslený nárok za nevydané pozemky. Uvedená částka nároku žalobkyň byla vyčíslena samotným žalovaným a v řízení prokázána dopisem žalovaného ze dne 23.9.2005. Je proto nanejvýš nepochybné, že minimálně v této výši nárok žalobkyň uspokojen dosud nebyl. Předmětný pozemek je ve vlastnictví České republiky s příslušností hospodařit s majetkem státu Úřadu pro zastupování ve věcech majetkových. Pozemek obklopuje ze tří stran pozemek parc. [číslo] k.ú. [část obce], který v případě vydání předmětného pozemku žalobkyním, pozbyde možnosti přístupu z veřejné komunikace. V řízení bylo dále prokázáno, že došlo ze strany žalovaného (resp. již i právního předchůdce) k liknavému a diskriminujícímu postupu při uspokojování nároku oprávněných osob na převod jiného vhodného pozemku za pozemky, jež nebylo možno žalobkyním vydat. Tuto skutečnost již konstatoval v rozsudku Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] i odvolací soud, který vyslovil, že„ jestliže v situaci, kdy žalobkyně uplatnily restituční nárok, o kterém bylo pravomocně rozhodnuto v roce 1999, přičemž žalovaný (před 1. 1. 2013 jeho právní předchůdce) následně bez legitimního důvodu ztěžoval uspokojení uplatněného nároku zásadně předpokládaným postupem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky náhradních pozemků; srov. § 11a zákona o půdě (viz dopisy ze dne 14. 6. 2004, 11. 4. 2005, 2. 12. 2005, 20. 1. 2006 obsahující sdělení žalovaného, že přihlášce žalobkyň do veřejné nabídky náhradních pozemků nebylo vyhověno, neboť byla dána přednost oprávněným osobám s tzv. kvalitnějším restitučním nárokem), následkem čehož k úplnému uspokojení uplatněného restitučního nároku do současné doby nedošlo (pročež se žalovaný ocitl v mnohaletém prodlení – 21 let), pak odvolací soud dovodil, že žalobkyním nelze klást k tíži, že se následně neúčastnily veřejných nabídek (tj. neuspokojovaly svůj restituční nárok zákonem předpokládaným postupem), a tak závěr soudu I. stupně o liknavosti a svévoli žalovaného, plně odpovídá ustálené rozhodovací praxi. S ohledem na uvedený právní názor odvolacího soudu je soud přesvědčen, že ani v předmětném řízení není důvod se od tohoto právního názoru odchýlit ani poté, co žalovaná v průběhu řízení prokazovala, že žalobkyně se sice např. v letech 2005 – 2006 účastnily veřejné nabídky, avšak následně od nabídky odstoupily, přestože byly ve výběru úspěšné. Vedlejší účastník žádostí ze dne 14.12.2015, která byla doručena Státnímu pozemkovému úřadu dne 7.1.2016, požádal o bezúplatný převod předmětného pozemku, a to podle ust. § 7 odst. 1 písm. a), b) zák. č. 503/2012 Sb. Soud po provedení důkazů posoudil věc po právní stránce následovně: Podle §11 odst. 2 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do 13. 4. 2006 (ke dni podání žaloby), v případě uvedeném v odstavci 1 (kdy nelze původní pozemky oprávněné osobě vydat) pozemkový fond oprávněné osobě převede bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky ve vlastnictví státu postupem podle § 8 odst. 4 zákona České národní rady č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů, a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemků původních, pokud s tím oprávněná osoba souhlasí. Na žádost oprávněné osoby může být oprávněné osobě převeden i pozemek lesního půdního fondu s trvalými porosty, a to v ceně přiměřené ceně výměry a kvality původního pozemku. To vše v cenách ke dni 24. června 1991. Podle ust. §11a) odst.1 zák.č. 229/1991 Sb., oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový fond jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Podle odst. 2 téhož ustanovení, sestavuje veřejné nabídky pozemkový fond z pozemků, které se nacházejí v současně zastavěném území obce nebo zastavitelném území takto vymezeném závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, na které nebylo uplatněno právo třetích osob na převod podle zvláštních právních předpisů. Pozemky, které se nacházejí mimo současně zastavěné území obce nebo zastavitelné území obce takto vymezené závaznou částí územně plánovací dokumentace, budou do veřejné nabídky zařazeny, pokud byly marně nabídnuty k prodeji podle §7 zákona č. 95/1999 Sb., ve znění pozdějších předpi