59 C 162/2020-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 6 403,38 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 15. 11. 2017 poskytla žalovanému, který nebyl účasten veřejného zdravotního pojištění ani nebyl jinak pojištěn, zdravotní péči, přičemž náklady na tuto péči činí žalovanou částku. Za poskytnutou péči vystavila žalobkyně žalovanému fakturu [číslo] znějící na částku 6 403,38 Kč, splatnou dne 3. 1. 2018. Žalovaný předmětnou částku neuhradil ani v návaznosti na upomínku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný není státním příslušníkem ČR, avšak v ČR bydlí, pravomoc českých soudů vyplývá z čl. 4 Nařízení EU č. 1215/2012. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud po provedeném dokazování z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalovaný byl dne 15. 11. 2017 ošetřen na pracovišti žalobkyně, aniž byl účastníkem veřejného zdravotního pojištění či jinak zdravotně pojištěn. Daňovým dokladem [číslo] splatným dne 3. 1. 2018 bylo žalovanému vyúčtováno celkem 6 403,38 Kč za poskytnutou zdravotní péči. Upomínkou ze dne 17. 1. 2018 byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě předmětné částky. Žalovaný v řízení neprokázal, že by předmětnou částku (či její část) uhradil. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle §§ 2 a 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a dle § 2636 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o.z.“) upravujících rozsah, vznik a zánik zdravotního pojištění a smlouvu o péči o zdraví. Z důvodů výše uvedených, když žalovaný nebyl účastníkem veřejného zdravotního pojištění či jinak zdravotně pojištěn a bylo mu žalobkyní poskytnuto ošetření, za nějž žalovaný neuhradil předmětnou vyfakturovanou částku, soud žalobě vyhověl a celkovou žalovanou částku žalobkyni přiznal, když současně přiznal i úroky z prodlení z žalované částky, a to v souladu s ust. § 513, § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, ve výši stanovené vázaností návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario), a to ode dne následujícího po splatnosti vystavené faktury do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů (předžalobní výzva, návrh ve věci samé) dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Lhůta k plnění uvedená ve výrocích I. a II, tohoto rozsudku byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.