59 C 171/2020-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 976 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným pojistnou smlouvu [číslo] přičemž pojistné bylo sjednáno na dobu neurčitou a bylo splatné ročně. Žalovaný pojistné za období od 9. 10. 2019 do 17. 1. 2020 nehradil a dlužné pojistné za předmětné období činí 1 186 Kč. Nad rámec dlužného pojistného požaduje žalobkyně poplatky za upomínání v celkové výši 790 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani v návaznosti na předžalobní upomínku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný není občanem ČR, avšak v ČR má evidovanou adresu pobytu, pravomoc českých soudů vyplývá z čl. 4 Nařízení EU č. 1215/2012. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] platně uzavřena pojistná smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], typ [anonymizováno], [registrační značka] a doplňkové pojištění asistence, roční pojistné bylo sjednáno na 4 535 Kč. Žalovaný žalobkyni neuhradil pojistné za období od 9. 10. 2019 do 17. 1. 2020, ač byl vyzván k úhradě dlužného pojistného a zároveň byl upozorněn na možný zánik pojištění v případě neuhrazení dlužné částky ve stanovené lhůtě. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně k úhradě dlužné částky, a žalovaný neprokázal, že by předmětnou částku (či její část) uhradil. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle ustanovení § 12 odst. 1, ust. § 13 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, upravujících zánik pojištění a pojistitelovo právo na zaplacení dlužného pojistného a § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“). Ohledně příslušenství bylo rozhodnuto dle ust. § 513, § 1968 a § 1970 o. z., a to ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění s tím, že ohledně doby prodlení rozhodl soud vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). Při právním posouzení nárokovaných nákladů spojených s upomínáním v celkové výši 790 Kč (které žalobkyně požaduje s odkazem na VOP a na sazebník nákladů na vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění (upomínka k zaplacení dlužného pojistného a pokus o smír po zániku pojištění á 300 Kč) a sazebník nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného – upomínka k zaplacení s upozorněním na možný zánik PS á 190 Kč) soud vyšel ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013 ke smlouvám o propagaci reklamní plochy, kde bylo mj. vysloveno, že dle ust. § 55 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, je neplatné i ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když poskytovatel žádnou takovou povinnost v případě porušení jeho povinností nemá. Ze shora uvedených důvodů soud shledal ujednání všeobecných pojistných podmínek, odkazující na sazebníky poplatků, neplatným dle ust. §§ 1813 a 1814 o.z., a žalobkyni náklady na upomínání ve smyslu ust. §§ 2048 až 2052 o.z. nepřiznal. S ohledem na shora uvedené soud žalobě nevyhověl v plném rozsahu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 298,40 Kč, přičemž tato částka představuje 20,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,02 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,98 %). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b (jedná se o řízení zahájené návrhem na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 976 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (vč. návrhu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně a lhůty k plnění uvedené ve výrocích I. a III. stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.