59 C 219/2021-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 27. 3. 2020, podanou u Obvodního soudu pro Prahu 9, postoupenou Obvodnímu soudu pro Prahu 10 z důvodu místní příslušnosti v březnu 2021, domáhala na žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba] credit s.r.o., která pohledávku za žalovaným postoupila společnosti [právnická osoba], která ji následně postoupila na žalobkyni) uzavřela s žalovaným dne 6. 2. 2015 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vč. poplatku vrátit do 5. 3. 2015, avšak neučinil tak, a předmětnou částku nezaplatil nejen ve lhůtě splatnosti, ale ani později. Žalobkyně požaduje po žalovaném výhradně jistinu poskytnuté částky a úroky z prodlení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani v návaznosti na předžalobní upomínku. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na Kypru, žalovaný je občanem ČR a bydlí v ČR (momentálně se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody), pravomoc českých soudů vyplývá z čl. 4 Nařízení EU [číslo]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, jelikož se žalovaný nikterak nevyjádřil, ani žádné důkazy nepředložil. Soud dospěl k následujícím zjištěním: Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] credit s.r.o., byla zaslána žalovanému částka ve výši 3 000 Kč. Soud má sice za prokázané, že částka ve výši 3 000 Kč byla žalovanému poskytnuta, avšak nikoliv z titulu smlouvy o zápůjčce. Nárok žalobkyně na zaplacení poskytnuté částky soud žalobkyni přiznal, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Soud nemá za prokázané, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce (v některých přílohách označeno jako smlouva o úvěru). Předmětná smlouva není žalovaným ani žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní podepsána, kdy způsob uzavření údajné smlouvy nelze považovat za právně relevantní způsob uzavření smlouvy, neboť z něj není možné dovodit, že se jednalo o projev vůle žalovaného k uzavření smlouvy. Předloženými důkazy nemohl soud vzít za prokázané, že smlouva mezi žalovaným a žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní byla skutečně uzavřena, když spis obsahuje jako důkazy toliko sjetiny z počítače žalobkyně a žádný z důkazů nebyl signován žalovaným. Smlouva nebyla vyhotovena v písemné podobě, proto na ní chybí podpis žalovaného. Smlouvu samozřejmě lze uzavřít pomocí prostředků komunikace na dálku, musí však být prokázáno, že k uzavření smlouvy skutečně došlo. Tvrzená smlouva by byla smlouvou o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o.z.“), když podstatou smlouvy je, že jedna ze stran smlouvy přenechá druhé straně smlouvy peněžní prostředky, tedy zastupitelnou věc, aby s ní tato nakládala podle své libosti a po čase vrátila věc stejného druhu spolu s úroky. Smlouva o úvěru je reálný kontrakt, tzn. že žalobkyně musí prokázat, že uzavřela smlouvu. Postoupení pohledávky na žalobkyni posoudil soud podle § 1887 o.z. S ohledem na shora uvedené soud přiznal žalobkyní požadovaný nárok, avšak z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., neboť jak bylo uvedeno shora, z ničeho nevyplývá, že by byla skutečně mezi žalobkyní a žalovaným sjednána úvěrová smlouva, resp. tvrzená smlouva o zápůjčce. S ohledem na skutečnost, že žalovanému byly peněžní prostředky převedeny na účet, žalovaný dlužnou částku neuhradil a byl v řízení nečinný (netvrdil a neprokazoval, že by předmětnou částku, či její část, již uhradil), zavázal jej soud k úhradě, a to včetně příslušenství, tedy zákonného úroku z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z., s tím, že výše úroku je specifikovaná § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž počátek prodlení s ohledem na posouzení o bezdůvodném obohacení stanovil soud po uplynutí lhůty uvedené v předžalobní upomínce. Protože část zákonného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč, požadovaná žalobkyní za období od 6. 3. 2015 do 16. 3. 2020, nebyla v návaznosti na výše uvedené po právu, soud žalobu v této části zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně a lhůty k plnění uvedené ve výrocích I. a III. stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.