59 C 244/2020-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 675 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje nezaplacené televizní poplatky za období 9/ 2019 – 1/ 2020. Při měsíčním poplatku 135 Kč činí dlužná částka 675 Kč. Žalovaný předmětnou částku nezaplatil ani po výzvě. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v rámci odporu k elektronickému platebnímu rozkazu, uvedl, že je žaloba nedůvodná, neboť není plátcem koncesionářských poplatků z důvodu nevlastnění TV přijímače. V návaznosti na odpor sdělila žalobkyně, že se žalovaný k poplatkům přihlásil v srpnu 2019 prostřednictvím formuláře České pošty a že má žalovaný povinnost hlásit změny, a pokud tedy u něj nastaly změny ohledně držení TV, pak měl toto oznámit a byl by z evidence vyřazen. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.). S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaný se k srpnu 2019 přihlásil do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizních poplatků na adrese [adresa], [obec], čímž mu vznikla povinnost platit televizní poplatek, přičemž za období od září 2019 do ledna 2020, poplatky nehradil, a dluh žalovaného za toto období činí 675 Kč a dále 60,29 Kč na zákonných úrocích z prodlení. Žalovaný v řízení neprokázal, že by předmětnou částku (či její část) již zaplatil a jak bylo zjištěno, byl přihlášen do evidence držitelů televizního přijímače a pakliže jej již nevlastní, bylo na něm, aby splnil svou povinnost a žalobkyni o této skutečnosti informoval, což neučinil. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle § 2 odst. 2, § 3 odst. 2, 4, § 6, § 7 odst. 2 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Z důvodů výše uvedených soud žalobě vyhověl a žalovanou částku žalobkyni přiznal, když současně přiznal žalobkyni i úroky z prodlení z žalované částky (v souladu s ust. § 513, § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů a § 10 z. č. 348/2005 Sb.), přičemž ohledně doby prodlení rozhodl soud vázán návrhem žalobkyně v souladu s ust. § 153 odst. 2 o.s.ř. a contrario. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 675 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (vč. návrhu ve věci samé) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.