59 C 248/2021-27 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 28. 5. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 315 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným pojistnou smlouvu [číslo] přičemž pojistné bylo sjednáno na dobu neurčitou a bylo splatné pololetně. Žalovaný pojistné za období od 7. 9. 2019 do 26. 12. 2019 nehradil a dlužné pojistné za předmětné období, resp. do konce měsíce prosince 2019, činí 2 315 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani v návaznosti na předžalobní upomínku. Žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny. Pravomoc českého soudu je dána v souladu se Smlouvou mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (sdělení MZV [číslo] Sb. m. s.). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). Dne 18. 11. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do jistiny, tedy co do částky 2 315 Kč, neboť předmětnou částku žalovaný zaplatil dne 30. 9. 2021, což bylo stvrzeno transakční historií. S ohledem na předmětné zpětvzetí rozhodl soud v souladu s § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba], která zanikla bez likvidace v důsledku přeshraniční fúze sloučením s přechodem jmění na nástupnickou korporaci) a žalovaným byla dne platně uzavřena pojistná smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], typ [anonymizováno], [registrační značka] a doplňkové pojištění (pojištění skel); první roční pojistné bylo sjednáno na 7 308 Kč. Žalovaný žalobkyni neuhradil pojistné za období od 7. 9. 2019 do 26. 12. 2019, ač byl vyzván k úhradě dlužného pojistného a zároveň byl upozorněn na možný zánik pojištění v případě neuhrazení dlužné částky ve stanovené lhůtě. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván prostřednictvím právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky, a žalovaný neprokázal, že by předmětnou částku (či její část) uhradil. Ze sdělení žalobkyně vč. doložené transakční historie je zřejmé, že žalovaný uhradil jistinu až dne 30. 9. 2021, tedy po podání žaloby, přičemž na úrocích neuhradil ničeho. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle ustanovení § 12 odst. 1, ust. § 13 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, upravujících zánik pojištění a pojistitelovo právo na zaplacení dlužného pojistného a § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“). Ohledně příslušenství bylo rozhodnuto dle ust. § 513, § 1968 a § 1970 o. z., a to ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, přičemž bylo kapitalizováno ke dni, kdy žalovaný uhradil jistinu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (byla by úspěšná i kdyby ke zpětvzetí nedošlo, přičemž ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného a žaloba byla podána důvodně), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 062 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 315 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (vč. návrhu ve věci samé) a z částky 1 000 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (zpětvzetí žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 200 Kč ve výši 462 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůty k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.