59 C 51/2020-44 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 650 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný neuhradil částku za odtah a parkovné vozidla [registrační značka]. Žalobkyně provedla dne [datum] odtah shora uvedeného vozidla, přičemž žalovaný za jeho odtah a parkovné nezaplatil. Dlužná částka ve výši 1 650 Kč sestává z poplatku za odtah ve výši 1 300 Kč a částky 350 Kč za střežení (parkovné). Dne [datum] žalovaný vozidlo vyzvedl a svůj dluh uznal co do důvodu i výše s tím, že se zavázal k jeho úhradě do [datum]. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani v návaznosti na předžalobní upomínku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud se nejdříve zaobíral pravomocí, když žalovaný není státním příslušníkem ČR. Pravomoc českých soudů je dána dle čl. 4 Nařízení č. 1215/2012 Sb., když žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v ČR a žalovaný má dle registru MV ČR bydliště v ČR (v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 10). Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.). Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně provedla dne [datum] odtah vozidla [registrační značka], jehož uživatelem byl v dané době žalovaný. Vozidlo bylo zaparkované na odtahovém parkovišti provozovaném žalobkyní do následujícího dne, kdy si jej žalovaný vyzvedl a zároveň uznal svůj dluh co do důvodu i výše (1 650 Kč) s tím, že se zavázal jej uhradit do třiceti dnů. Žalovaný však ani po výzvě neuhradil žalobkyni dlužnou vyúčtovanou částku v celkové výši 1 650 Kč (1 300 Kč za odtah a 350 Kč za parkovné). Jelikož žalovaný dlužnou částku ve stanovené lhůtě neuhradil, dluží žalobkyni částku za odtah a parkovné a žalobkyně je oprávněna požadovat úrok z prodlení, přičemž žalovaný v řízení netvrdil (a ani neprokazoval), že by již předmětnou částku (či její část) již zaplatil. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle ustanovení § 27 a § 45 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a podle ust. § 1723 odst. 1 a § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). O příslušenství soud rozhodl dle ust. § 513, § 1968 a § 1970 o.z., a to ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a při aplikaci shora uvedených ustanovení na skutkový stav v řízení zjištěný, dospěl soud k právnímu závěru, že žalobou uplatněný nárok byl prokázán, neboť v dané věci bylo na základě rozhodnutí policisty, resp. strážníka odtaženo (odstraněno) vozidlo žalovaného. Soud proto žalobkyni nárok uplatněný žalobou přiznal a zavázal žalovaného k jeho úhradě, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b (jedná se o řízení zahájené návrhem na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 650 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (vč. podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.