7 C 168/2012-756 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 7. 2012 domáhala vydání rozhodnutím, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 1 779 904,80 Kč, a to z titulu náhrady škody dle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobkyně považovala jednání žalované za nezákonné a žalovaná se dopustila následujícím postupem nesprávného úředního postupu. Žalobkyně dne 30. 11. 2005 podala u Magistrátu hl. města Prahy žádost o„ rozepsání EU výjimky 05SIPEU -0185“ ze zákazu obchodních činností ohledně 250 ks [anonymizována čtyři slova]) dovezených ze [příjmení] republiky na základě uvedeného hromadného potvrzení o výjimce ze zákazu obchodní činnosti vydaného [anonymizováno] orgány CITES dne 22. 11. 2005 Magistrát hl. m. Prahy svým rozhodnutím [číslo jednací], ze dne 6. 12. 2005, udělil žalobkyni dle § 25 odst. 8 zákona č. 100/2004 Sb. výjimku ze zákazu obchodní činnosti pro zmíněných 250 ks [anonymizováno] a společně s tím i registrační listy dle § 23 zákona č. 100/2004 Sb. Na základě této výjimky žalobkyně uzavřela prostřednictvím společnosti [právnická osoba] ústní formou kupní smlouvy s konečnými odběrateli, a to [anonymizováno] společnostmi [anonymizováno] [právnická osoba] a [právnická osoba], na jejichž základě žalobkyně měla dodat každému z odběratelů 49 ks [anonymizováno]. Kupní cena u každého kupujícího činila 67 620 Kč. Předmětné kupní ceny byly zaplaceny v hotovosti dne 23. 1. 2006. Dne 24. 1. 2006 mělo dojít k vývozu 98 ks [anonymizováno] do [příjmení] [jméno] [příjmení] inspekce životního prostředí však na letišti [obec] – [část obce] zadržela výjimky ze zákazu obchodní činnosti a vývoz tak nemohl být uskutečněn. [anonymizováno] byly vráceny žalobkyni. [právnická osoba] dopisem ze dne 3. 3. 2006 odstoupila od kupní smlouvy a vyzvala žalobkyni k vrácení kupní ceny, kterou žalobkyně vrátila dne 31. 3. 2006. Žalovaná oznámila dne 5. 4. 2006 žalobkyni zahájení přezkumného řízení ke shora uvedenému rozhodnutí o udělení výjimek. Dne 19. 4. 2006 podala žalobkyně proti rozhodnutí o zahájení přezkumu rozklad, přičemž tento byl rozhodnutím ministerstva životního prostřední č.j. [číslo] [spisová značka], ze dne 25. 7. 2006, zamítnut a rozhodnutí o přezkumu bylo potvrzeno. V přezkumném řízení pak žalovaná vydala rozhodnutí [číslo jednací], ze dne 23. 10. 2006, kterým bylo prvoinstanční rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy o udělení výjimky zrušeno. Usnesením [číslo jednací], ze dne 19. 12. 2006, bylo řízení o udělení výjimky žalobkyni pro 250 ks [anonymizováno] zastaveno, kdy dle správního orgánu nebylo přesvědčivé, že jde o stejné [anonymizováno] jako v případě [anonymizováno] potvrzení. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 5. 1. 2007 odvolání, přičemž toto bylo rozhodnutím žalované [číslo jednací], ze dne 21. 3. 2007, zamítnuto a napadané usnesení Magistrátu hl. m. Prahy bylo potvrzeno. Žalobkyně podala dne 21. 5. 2007 u Městského soudu v Praze žalobu o zrušení rozhodnutí žalované ze dne 21. 3. 2007, přičemž této žalobě bylo rozsudkem Městského soudu v Praze sp.zn. [spisová značka], ze dne 30. 11. 2009, vyhověno, napadené rozhodnutí žalované bylo zrušeno a věc jí byla vrácena k dalšímu řízení. Městský soud v Praze dospěl k názoru, že v části, v níž žalobkyně disponuje předmětnými exempláři (98 ks nevyvezenými [anonymizováno]) nelze její žádost o rozepsání výjimky považovat za bezpředmětnou. Žalovaná poté svým rozhodnutím č.j. [číslo] [spisová značka], ze dne 8. 3. 2010, zrušila prvoinstanční rozhodnutí o zastavení řízení a věc vrátila Magistrátu hl. m. Prahy k dalšímu řízení. Tento pak dopisem ze dne 16. 4. 2010 vyzval žalobkyni k předložení dalších listin a po jejich doplnění žalobkyní vydal rozhodnutí č.j. [anonymizováno] [číslo] [rok] [spisová značka] [číslo] 2010, ze dne 29. 7. 2010, jímž pro 98 [anonymizováno] udělil příslušnou výjimku. Paradoxem je, že ani tentokrát nerozhodl Magistrát hl. m. Prahy o předmětu žádosti žalobkyně, tj. o vydání tzv. odpovídajících potvrzení, nýbrž rozhodl o udělení výjimky zákazu obchodní činnosti, přitom právě tento postup byl důvodem, proč žalovaná jeho původní rozhodnutí zrušila. Na základě nesprávného postupu orgánů ochrany přírody na úseku životního prostředí došlo k tomu, že po dobu od 24. 1. 2006 do 29. 7. 2010 nemohla žalobkyně nakládat s [anonymizováno]. Správní úřady postupovaly v řízení velmi pomalu, v hrubém rozporu se zákonnou povinností vyřídit věc včas a bez zbytečných průtahů. Konečné rozhodnutí ve věci bylo téměř identické s rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 6. 12. 2005, které bylo původně zrušeno žalovanou. Žalobkyni v důsledku výše popsaného nesprávného úředního postupu vznikla škoda ve dvou směrech, a to škoda spočívající v nákladech péče o [anonymizováno] v období, kdy je žalobkyně nemohla prodat, a škoda spočívající ve ztrátě ceny [anonymizováno]. Ke škodě spočívající v nákladech péče o [anonymizováno] žalobkyně uvedla, že vycházela z nákladů, které žalovaná hradí za malou [anonymizována tři slova] zahradám, s nimiž má uzavřenou smlouvu, tj. náklady ve výši 10 Kč/den za jednu [anonymizováno]. Žalovaná pak požaduje tuto taxu za příslušný počet dní, po který [anonymizováno] neprodala, přičemž škodu vyčíslila na 1 685 950 Kč. Později žalobkyně své náklady upřesnila jako náklady na zaměstnance ve výši 169 718,50 Kč, náklady na provoz motorových vozidel ve výši 70 369,50 Kč, náklady na spotřebu elektrického proudu ve výši 81 385,30 Kč, náklady na vodné a stočné ve výši 7 727,10 Kč, náklady na poplatky za odpad ve výši 2 392 Kč, náklady za telefonní služby ve výši 31 654,20 Kč, náklady na veterinární péči ve výši 136 573 Kč, náklady na předměty postupné spotřeby (vaničky, boxy, terária atd.) ve výši 472 207 Kč, náklady na opravy ve výši 291 345 Kč, náklady na zajištění krmiva ve výši 401 020,30 Kč a náklady na nákup výpočetní techniky, kopírky, tiskárny, barevných tonerů ve výši 27 919,20 Kč, tj. celkové náklady vztažené k předmětným [anonymizováno] činily 1 692 311,20 Kč. Ke škodě spočívající ve ztrátě, kdy žalobkyni se nepodařilo [anonymizováno] prodat za stejnou cenu v roce 2006, žalobkyně uvedla, že žádá úhradu rozdílu v cenách, tj. částku 93 954,87 Kč. Za nezákonná považuje žalobkyně rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy z dní 6. 12. 2005 a 19. 12. 2006 a rozhodnutí žalované ze dne 21. 3. 2007. 2. Žalovaná nárok žalobkyně uplatněný v žalobě neuznávala. Žalovaná uvedla, že nárok žalobkyně nemůže být akceptován především co do výše, neboť tento není žádným způsobem prokázán, náklady na chov [anonymizováno] jsou stanoveny pouze paušální částkou 10 Kč za [anonymizováno]. Tuto denní sazbu však nelze pro daný účel použít, neboť se nejedná o škodu skutečnou, která musí být prokázána. K tomu žalovaná ještě dodávala, že [anonymizováno] v zimě hibernují, a z tohoto důvodu je též paušální škoda irelevantní. Ke škodě později deklarované žalobkyní žalovaná uvedla, že není žalobkyní nikterak prokázáno, že předmětné náklady byly vynaloženy v souvislosti s [anonymizováno]. Žalovaná má důvodnou pochybnost, že takové výdaje žalobkyně vynaložila. Žalovaná též sporovala období případné škody, když v době zadržení [anonymizováno] náležely společnosti [právnická osoba], nikoliv žalobkyni, k odstoupení od kupních smluv došlo až dopisem ze dne 3. 3. 2006, přičemž sama žalobkyně uhrazenou kupní cenu vrátila až dne 31. 3. 2006. Též konec období je sporný, když by neměl být uváděn k datu prodeje té konkrétní [anonymizováno], ale k rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, kterým byla žalobkyni udělena výjimka, tj. ke dni 30. 7. 2010 – právní moc předmětného rozhodnutí. Žalovaná dále poukazovala na fakt, že žalobkyně nikterak v řízení neosvětlila nižší výnos z pozdějšího prodeje [anonymizováno], tj. ušlý zisk nebyl nikterak prokázán. [jméno] prodeje realizovaného žalobkyní neodpovídají cenám [anonymizováno] na běžném trhu a jsou podhodnocené. Žalovaná dále nemá nárok za oprávněný ani co do důvodu. Na udělení výjimky zde není právní nárok. Žalobkyně na území České republiky dovezla na základě hromadné výjimky značné množství [anonymizováno] různé a vesměs nepatrné velikosti, které nebyly nijak identifikovány, se záměrem je dál jednotlivě prodat. Žalobkyně tudíž při kontrole na letišti nebyla schopna věrohodně prokázat, že se jedná o exempláře, na něž se vztahuje právě hromadná výjimka, a nikoliv o exempláře jiné. Dotčené exempláře nebyly žádným způsobem označeny, pouze byla uvedena délka kaparaxu 4 – 7 cm, aniž bylo upřesněno, jaký počet exemplářů v této či oné délce se v uvedeném počtu 250 ks jedinců nachází. Některé exempláře ani neodpovídaly uváděné velikosti a [anonymizováno] výjimka se na ně nemohla vztahovat, přitom identifikační označení je klíčovým požadavkem při prosazování úmluvy CITES. Ze stanoviska [obec] inspekce životního prostředí vyplynulo, že v 63 případech byly předložené fotografie exemplářů nezřetelné a nebylo možné podle nich exempláře spolehlivě identifikovat. Fotografie rovněž neobsahovaly datum pořízení, které je podle nařízení [ustanovení právního předpisu EU] povinn