10 C 144/2022-31 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 8. 4. 2022 domáhala, aby soud uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 3 256 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřela v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb., o [anonymizována dvě slova] za újmu [anonymizováno] provozem [anonymizováno] a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o [anonymizováno] odpovědnosti z provozu [anonymizováno]), ve znění pozdějších předpisů, pojistnou smlouvu„ Sdružené [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno] [číslo]“ s počátkem pojištění ke dni 26. 9. 2020. Na základě shora citované pojistné smlouvy žalobkyně poskytovala žalovanému služby spočívající v pojišťovací činnosti, přičemž předmětem [anonymizováno] bylo [anonymizováno] [značka automobilu], [registrační značka], a žalovaný se zavázal řádně platit žalobkyni sjednané pojistné ročně ve výši 10 656 Kč se čtvrtletní splatností. Žalovaný však tuto povinnost porušil. Z důvodu marného uplynutí lhůty stanovené žalobkyní v upomínce k zaplacení pojistného zaslané žalovanému z důvodu neplacení [anonymizováno] došlo k zániku [anonymizováno] smlouvy ke dni 16. 4. 2021. Za období od 26. 12. 2020 do 16. 4. 2021 činí dlužné [anonymizováno] částku 3 256 Kč. Spolu s dlužným pojistným se žalobkyně domáhala uhrazení nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 200 Kč. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala žalovanému dne 25. 3. 2022 předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky, přičemž žalovaný na tuto výzvu jakkoliv nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný dal na základě výzvy soudu vtělené do usnesení ze dne 15. 8. 2022, č. j. [číslo jednací], doručené mu dne 2. 9. 2022 na adresu pro doručování v souladu s § 46b písm. a) a § 49 odst. 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), svým postojem najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě předložených listinných důkazů ([anonymizována dvě slova] – sdružené [anonymizováno] vozidla [anonymizováno] [číslo] ze dne 26. 9. 2020; Sazebník administrativních poplatků [právnická osoba] platný od 1. 1. 2020; [anonymizováno] dlužného pojistného ze dne 23. 2. 2021 + poštovní podací arch + vrácená zásilka; [anonymizováno] o zániku pojistné smlouvy ze dne 26. 4. 2021; [anonymizováno] o nedoplatku [anonymizováno] po zániku [anonymizována dvě slova]; [anonymizováno] k plnění dle § 142a občanského soudního řádu ze dne 24. 3. 2022 + poštovní podací arch) soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela dne 26. 9. 2020 se žalovaným [anonymizována dvě slova] – sdružené pojištění [anonymizována dvě slova] [číslo] jejímž prostřednictvím bylo sjednáno [anonymizována dvě slova] za újmu způsobenou provozem [anonymizováno] na dobu neurčitou s počátkem pojištění od 26. 9. 2020 a s ročním pojistným ve výši 10 656 Kč se čtvrtletní splatností. Předmětem [anonymizováno] bylo [anonymizováno] [značka automobilu], [registrační značka], [VIN kód]. Pojištění zaniklo ke dni 16. 4. 2021, jelikož žalovaný neuhradil pojistné ve sjednané době. Pojistné nebylo hrazeno za období od 26. 12. 2020 do 16. 4. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě pojistného v dodatečně stanovené lhůtě s upozorněním, že nebude-li pojistné uhrazeno, předmětné pojištění zanikne. Žalovaný pojistné v dodatečně stanovené lhůtě neuhradil a žalobkyně žalovanému oznámila ukončení shora citované pojistné smlouvy z důvodu nezaplacení pojistného. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 3 456 Kč, jež sestává z dlužného pojistného ve výši 3 256 Kč a poplatku za vyhotovení a odeslání upomínky na dlužné pojistné po zániku pojištění ve výši 200 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž tato předžalobní výzva zůstala ze strany žalovaného bez jakékoliv reakce. 5. Provedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených a předložených žalobkyní, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky či její části netvrdil. 6. Soud věc po právní stránce posoudil následovně. Žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli dne 26. 9. 2020 [anonymizována dvě slova] ve smyslu § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ve spojení s § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem [anonymizováno] a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o [anonymizováno] odpovědnosti z provozu [anonymizováno]), ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný nezaplatil žalobkyni pojistné za stanovené [anonymizováno] období, kdy byla plně kryta rizika žalovaného z předmětného [anonymizováno], porušil tak svou povinnost vyplývající z pojistné smlouvy. Podle § 13 odst. 2 věty první zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla má žalobkyně právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění zaniklo, žalobkyně požadovala však dlužné pojistné jen do 16. 4. 2021, tj. do jeho zániku (§ 12 odst. 1 písm. e/ zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Podle § 1958 odst. 1 o. z., je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Žalovaný pojistné nezaplatil, tudíž se dostal do prodlení dle § 1968 o. z. a v souladu s § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužného pojistného i zaplacení úroku z prodlení jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky [anonymizováno] věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyni rovněž vznikl nárok na úhradu částky 200 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. 7. Poněvadž důvodnost nároku byla nesporně prokázána shora citovanými listinnými důkazy, soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k zaplacení částky 3 256 Kč, přičemž žalobkyni rovněž vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni, kdy mělo být pojistné dle příslušných ustanovení pojistných podmínek uhrazeno. Dále žalobkyni vznikl nárok na úhradu částky 200 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná. Při rozhodování o nákladech řízení se soud zabýval otázkou, zda v předmětné věci je na místě aplikace § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”), tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V dané věci se žalobkyně domáhá úhrady dlužného pojistného, kdy v těchto žalobách většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaného a detailů týkajících se např. dlužného období a výše plnění. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobkyní zastoupené jejím právním zástupcem řádově v desítkách obdobných případů, které se od sebe odlišují pouze označením žalovaného a okolnostmi skutku spočívajícího v tom, že žalovaný uzavřel pojistnou smlouvu a za určité období pojistné nebylo zaplaceno. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi), tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle