11 C 295/2021-58 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 14. 9. 2021 domáhal vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobci částku 781 575 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované. 2. Žalobce svou žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], obec hl. m. [obec], zapsaného u [anonymizováno] úřadu pro hl. m. [část Prahy], s nímž tvoří jeden funkční celek pozemky parc. [číslo] v [katastrální uzemí], obec [anonymizováno] [obec], zapsané u [anonymizováno] úřadu pro hl. m. [část Prahy] (dále též jen„ předmětné pozemky“). Od 23. 11. 1999 bylo jako vlastník předmětných pozemků uvedeno v katastru nemovitostí [územní celek], přičemž správou byla pověřena [název žalované], kdy zápis vlastnického práva byl proveden na základě prohlášení [anonymizováno] odboru [anonymizována dvě slova] části [obec a číslo] ze dne 27. 10. 1999 učiněného před notářem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] o tom, že předmětné pozemky dosud evidované jako vlastnictví [anonymizováno] [obec] se staly na základě § 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu majetku [anonymizováno] do vlastnictví obcí, vlastnictvím [územní celek]. Rozsudkem [název soudu] ze dne 22. 10. 2019, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 11. 12. 2019, bylo určeno, že vlastníkem [anonymizováno] pozemků je [země], na základě čehož provedl [anonymizována dvě slova] vklad vlastnického práva k předmětným pozemkům ve prospěch [země]. Právní účinky vkladu nastaly dne 17. 8. 2020. Předmětné pozemky jsou nyní zapsány na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] a příslušnost hospodařit s tímto majetkem státu má [anonymizováno] pozemkový úřad. Zápis [územní celek] jako knihovního vlastníka a žalované jako subjektu pověřeného správou předmětných pozemků považoval žalobce od počátku za neplatný a protiprávní, čemuž přisvědčil též [název soudu] v uvedeném rozsudku, v němž dovodil, že [územní celek] se nikdy nemohlo stát oprávněným vlastníkem předmětných pozemků. Zatímco pozemek pod vlastním domem [adresa] byl označen parc. [číslo] zbývající části pozemků [číslo] byly sloučeny do pozemků parc. [číslo] o čemž svědčí geometrický [anonymizováno] č. [anonymizováno] [rok] ze dne 6. 10. 1983. Dne 13. 8. 1984 byla uzavřena hospodářská smlouva o odevzdání národního majetku do trvalého užívání mezi [anonymizováno] národním výborem v [obec a číslo] a právním předchůdcem žalobce – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] – [okres] Smlouvou byly předmětné pozemky předány do trvalého užívání právního předchůdce žalobce. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec a číslo] měl dle [anonymizováno] smlouvy navrhnout provedení zápisu o zřízení trvalého užívání na listu vlastnictví v evidenci nemovitostí vedené [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [územní celek], což se však nestalo. [anonymizováno] parc. [číslo] byl na základě Smlouvy o [anonymizováno] převodu vlastnictví k nemovitostem [číslo] ze dne 22. 12. 2003 převeden do vlastnictví žalobce. Předmětné pozemky náležející do téhož funkčního celku však převedeny nebyly, protože [země] formálně nepatřily od 23. 11. 1999, kdy neoprávněně přešly do [anonymizováno] [územní celek]. Žalovaná vyzvala žalobce dopisem [číslo jednací] ze dne 11. 8. 2011 k úhradě úplaty za užívání předmětných pozemků ve výši 85 Kč/m2 za roky 2009 a 2010 v celkové výši 312 630 Kč. Ačkoli byl žalobce přesvědčen, že [územní celek] tuto úplatu nemá právo požadovat, dne 15. 9. 2011 ji uhradil. Na základě dalších obdobných výzev [číslo jednací] ze dne 3. 1. 2013, [číslo jednací] ze dne 29. 1. 2013 (správně 29. 1. 2014, pozn. soudu) a [číslo jednací] ze dne 15. 4. 2015 uhradil žalobce též následující platby – dne 15. 2. 2013 částku 156 315 Kč, dne 21. 3. 2014 částku 156 315 Kč a dne 30. 4. 2015 částku 156 315 Kč. Vzhledem k tomu, že [územní celek] nebylo oprávněným vlastníkem předmětných pozemků, neexistuje právní titul pro výše uvedené platby a ze strany žalované se tak jedná o bezdůvodné obohacení ve výši 781 575 Kč. Jelikož na straně žalované absentovala dobrá víra k držbě, má žalobce nárok i na úhradu úroku z prodlení z uhrazených částek. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani po výzvách ze strany žalobce, ani po zaslání předžalobní upomínky. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Na svoji obranu uvedla, že pokud byl žalobce již v roce 2011 přesvědčen o neoprávněnosti požadavku na zaplacení úplaty za užívání předmětných pozemků, neměl tyto úhrady platit, nebo mohl využít možnost platby do soudní úschovy a měl se obrátit na příslušný soud s žalobou na určení vlastnictví v okamžiku takového zjištění, tedy v roce 2011. Žaloba na určení vlastnictví však byla ze strany žalobce podána až o pět let později, konkrétně 11. 8. 2016. Žalobce pak podal žalobu na vydání bezdůvodného obohacení z částek zaplacených žalované v letech 2011 - 2015 až v roce 2020, v té době však uplynula zákonná tříletá promlčecí doba pro vymáhání jednotlivých zaplacených částek, a to jak zákonná tříletá objektivní promlčecí doba dle § 107 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen„ SOZ“), a to pro částky zaplacené do 31. 12. 2013, tak obecná tříletá promlčecí doba dle § 609 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále též jen„ NOZ“), a to pro částky zaplacené po 1. 1. 2014. Jelikož okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání [anonymizována dvě slova] dle § 621 NOZ zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a žalobce v textu žaloby sám tvrdí, že tuto vědomost měl nejméně od roku 2011, zcela jistě ji však měl v roce 2016 ke dni podání žaloby, namítla žalovaná promlčení předmětných nároků, neboť žalobu na vydání bezdůvodného obohacení podal žalobce po uplynutí obecné zákonné tříleté promlčecí doby. 4. Žalobce v replice k obraně žalované uvedl, že teprve po změně ve složení představenstva žalobce v polovině roku 2015 převážil názor, že se se žalovanou nebude možno na převodu předmětných pozemků dohodnout a že z důvodu nečinnosti oprávněného vlastníka, [země], by sám žalobce měl podat určovací žalobu na určení oprávněného vlastníka. Proto podal dne 11. 8. 2016 žalobu na určení vlastnického práva k předmětným pozemkům. Uvedl, že skutková podstata [anonymizována dvě slova] získaného plněním z právního důvodu, který odpadl, dopadá na případy, kdy v okamžiku poskytnutí plnění existuje právní důvod plnění, ale následně, v důsledku další právní skutečnosti, ztratil své právní účinky (odpadl), což se stalo rozhodnutím [název soudu] ze dne 22. 10. 2019, [anonymizováno] [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 11. 12. 2019. [název soudu] v odůvodnění v bodech 31 až 34 dovodil, že se žalovaná nikdy nemohla stát oprávněným vlastníkem předmětných pozemků, ačkoli byla jejich knihovním vlastníkem. Nabytím právní moci tohoto rozsudku soudu dne 11. 12. 2019 tak právní důvod odpadl s účinky ex tunc, a z plnění, které žalobce poskytl jako úhradu za užívání předmětných pozemků, se stalo bezdůvodné obohacení. Obě promlčecí lhůty, jak objektivní, tak subjektivní, mohly tedy začít plynout až ode dne 11. 12. 2019. Žaloba byla soudu podána dne 14. 9. 2021, tudíž nemohla uplynout ani nejkratší dvouletá subjektivní lhůta promlčení. Námitka promlčení žalovaného nároku, kterou žalovaná vznesla, je tedy nedůvodná. Dále žalobce namítl, že by soud neměl k námitce promlčení vznesené ze strany žalované přihlížet, a to s odkazem na § 107 odst. 3 SOZ a § 610 odst. 2 NOZ. Žalobce uvedl, že by soud k námitce promlčení vznesené ze strany žalované neměl přihlížet též z důvodu, že podle § 614 NOZ se vlastnické právo nepromlčuje. 5. Žalobce dále v podání ze dne 6. 4. 2022 uvedl, že v okamžiku podání určovací žaloby nebylo zřejmé, že k bezdůvodnému obohacení žalované jako knihovního vlastníka došlo. Ačkoli žalobce měl jisté tušení či přání, že žalovaná není oprávněným vlastníkem předmětných pozemků, nebyla to vědomost takové intenzity, aby z ní bylo možné dovodit odpovědnost za [anonymizována dvě slova]. Intenzitu vědomosti žalované o tom, zda k [anonymizována dvě slova] došlo či nikoli, neposílilo ani rozkolísané rozhodování soudů, kdy soud prvého stupně nejprve určil, že vlastníkem předmětných pozemků je [země], odvolací soud pak jeho rozsudek zrušil, soud prvního stupně poté určovací žalobu zamítl a teprve druhé rozhodnutí odvolacího soudu pravomocně určilo, že se žalovaná vlastníkem předmětných pozemků nikdy nestala. Až tímto okamžikem vzniklo bezdůvodné obohacení na straně žalované a žalobce nabyl takovou vědomost, která byla relevantní pro uplatnění jeho práva u soudu v nyní projednávané věci. 6. Dále žalobce při jednání konaném dne 12. 4. 2022 odkázal na základní zásady občanského zákoníku, konkrétně § 8 NOZ, podle něhož zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany, a § 6 odst. 2 NOZ, podle něhož nikdo nesmí těžit ze svého ne