12 C 145/2022-36 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou soudu dne 28. 2. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 529 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 1. 7. 2020 žalobkyně se žalovanou uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla částku 14 100 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě nevrátila. Vedle jistiny dluhu ve výši 14 100 Kč se žalobkyně s odkazem na výše uvedenou smlouvu domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 20 % měsíčně z nesplacené jistiny, a to ve výši 19 993 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 2 820 Kč, jednorázové smluvní pokuty ve výši 363 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 21 529 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení. Žalobkyně eviduje ke dni podání žaloby částečnou úhradu dluhu v celkové výši 15 747 Kč. Žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni ani přes výzvu žalobkyně doposud ve zbývající části neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručována dle ust. § 46b písm. a) o. s. ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: žalobkyně jako podnikatelka (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně) s žalovanou jako spotřebitelem dne 1. 7. 2020 distančně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] kopií občanského průkazu). Na jejím základě žalobkyně ve dne 1. 7. 2020, 2. 7. 2020, 7. 7. 2020, 30. 9. 2020, 5. 10. 2020, 4. 1. 2021, 26. 1. 2021, 2. 3. 2021, 1. 4. 2021, 2x 10. 6. 2021, 2. 7. 2021, 7. 7. 2021 žalované poskytla částky v souhrnné výši 14 100 Kč (prokázáno výpisy z účtu žalobkyně o provedených platbách ve prospěch žalované). Žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti, a to do konce každého kalendářního měsíce, v minimální splátce, a to 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nevrátila (prokázáno výpisy k revolvingovému úvěru [číslo] ze dnů 10. 8. 2020, 10. 9. 2020, 12. 10. 2020, 10. 11. 2020, 10. 12. 2020, 11. 1. 2021, 10. 2. 2021, 10. 3. 2021, 12. 4. 2021, 10. 5. 2021, 10. 6. 2021, 10. 7. 2021, 10. 8. 2021, 10. 9. 2021, 11. 10. 2021, 10. 11. 2021 a 10. 12. 2021). Účastníci si ujednali úrok 20 % měsíčně, poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny a smluvní pokutu 121 Kč za každý započatý měsíc prodlení se splácením dluhu či jeho části (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo]). Žalovaná uhradila částku ve výši 15 747 Kč. Dne 10. 1. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, když neuhradila jistinu ve výši 21 529 Kč a úroku z prodlení ve výši 491 Kč (prokázáno dopisem ze dne 10. 1. 2022, prokázáno výpisy k revolvingovému úvěru [číslo] ze dnů 10. 8. 2020, 10. 9. 2020, 12. 10. 2020, 10. 11. 2020, 10. 12. 2020, 11. 1. 2021, 10. 2. 2021, 10. 3. 2021, 12. 4. 2021, 10. 5. 2021, 10. 6. 2021, 10. 7. 2021, 10. 8. 2021, 10. 9. 2021, 11. 10. 2021, 10. 11. 2021 a 10. 12. 2021). Žalovaná tedy dluží celkem částku 21 529 Kč. 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům. 7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ust. § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 9. Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 10. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 14 100 Kč, který měla vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, vždy ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem. 12. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 13. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. 14. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z. 15. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 16. Sjednaný smluvní úrok ve výši 20 % měsíčně z částky jistiny, tj. 27 636 Kč, je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl. 17. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. 18. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankčn