12 C 18/2022-29 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 16. 4. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 959 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 10. 10. 2016 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla tovární značky ŠKODA Superb, [registrační značka], rok výroby 2013. V pojistné smlouvě bylo sjednáno roční pojistné ve výši 17 842 Kč, na pojistné období od 11. 10. 2019 do 10. 10. 2020 byla výše pojistného upravena na částku 24 356 Kč ročně s tím, že výše pololetní splátky činila 12 178 Kč. Pojistné bylo upraveno v souladu s čl. 7 odst. 9 a 10 Všeobecných pojistných podmínek verze VPP KPV 2015, jež činí nedílnou součást pojistné smlouvy, kdy nová výše pojistného byla žalovanému oznámena výročním dopisem ze dne 21. 7. 2019, přičemž žalovaný byl v dopise poučen o právu projevit nesouhlas se změnou výše běžného pojistného na další pojistné období, žalobkyně však žádný nesouhlas s výší pojistného neeviduje. Žalovaný neuhradil žalobkyni sjednané pojistné za období od 11. 10. 2019 do 22. 2. 2020 řádně a včas, a to ani přes výzvu žalobkyně. Vedle dlužného pojistného ve výši 8 959 Kč se žalobkyně domáhala také zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky od 23. 2. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručena dle ust. § 46b písm. a) o.s.ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o.s.ř., a následně byla dne 7. 6. 2022 vyvěšena na úřední desce soudu. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně jako pojistitel a žalovaný jako pojistník uzavřeli dne 10. 10. 2016 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, s počátkem pojištění ode dne 11. 10. 2016. Roční pojistné bylo stanoveno ve výši 17 842 Kč (pojistnou smlouvou). Pojistné bylo upraveno v souladu s čl. 7 odst. 9 a 10 Všeobecných pojistných podmínek verze VPP KPV 2015, jež činí nedílnou součást pojistné smlouvy, kdy nová výše pojistného byla žalovanému oznámena, přičemž žalovaný byl v dopise poučen o právu projevit nesouhlas se změnou výše běžného pojistného na další pojistné období, žalobkyně však žádný nesouhlas s výší pojistného neeviduje (všeobecnými pojistnými podmínkami, výročním dopisem ze dne 21. 7. 2019). V důsledku nezaplacení pojistného, splatného dne 11. 10. 2019, však pojištění ke dni 22. 2. 2020 zaniklo. Žalobkyně vyčíslila pojistné za období od 11. 10. 2019 do 22. 2. 2020 částkou 8 959 Kč, žalovaný však na předmětnou částku ničeho neuhradil ani přes výzvu (bilancí pojistné smlouvy ze dne 1. 6. 2020, předžalobní upomínkou ze dne 9. 7. 2020, výpisem ze sledování zásilky). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující tvrzení žalobkyně, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: žalobkyně jako pojistitel a žalovaný jako pojistník mezi sebou uzavřeli pojistnou smlouvu dle § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení s § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (zákon o pojištění odpovědnosti vozidla, dále jen„ z. p. o. v.“). Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému pojistné plnění v případě škodní události a žalovaný se zavázal platit žalobkyni sjednané pojistné. Žalovaný však své povinnosti řádně neplnil, kdy za období od 11. 10. 2019 do 10. 10. 2020 neuhradil žalobkyni ničeho, přestože žalobkyní byla plně kryta rizika z pojištění, porušil tak svou povinnost vyplývající z pojistné smlouvy a žalobkyně má právo za tuto dobu požadovat pojistné (§ 12 a § 13 z. p. o. v.). 7. Žalovaný pojistné nezaplatil, tudíž se dostal dle § 1 odst. 3 z. p. o. v. ve spojení s § 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužného pojistného i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 959 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 10. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I a II v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. 11. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.