12 C 212/2022-15 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 26. 3. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 556 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný, coby provozovatel přípojného vozidla do 750 kg, [registrační značka], [VIN kód], neměl od 25. 9. 2020 do 4. 8. 2021 k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Nesplněním této zákonné povinnosti ze strany žalovaného vznikl žalobkyni, jakožto právnické osobě ze zákona oprávněné k příjmu příspěvku do garančního fondu, nárok na zaplacení příspěvku ve výši 1 556 Kč. Pohledávka žalobkyně se skládá z příspěvku, vypočteného ze zákonné denní sazby, vynásobené počtem dní, po niž bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, tj. ve výši 1 256 Kč, zákonného úroku z prodlení a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč za každé vozidlo. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručena podle § 46b písm. a) o.s. ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel ve spojení s § 49 odst. 2, 4 o. s. ř., a to vložením do poštovní schránky dne 18. 8. 2022. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný, který je provozovatelem přípojného vozidla do 750 kg, [registrační značka], [VIN kód], neměl od 25. 9. 2020 do 4. 8. 2021 (celkem po dobu 314 dní) k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku, avšak ten na výzvu nereagoval a ničeho neuhradil (výzvou k úhradě ze dne 23. 9. 2021). Žalovaný částku neuhradil ani v dodatečné lhůtě, a proto jej žalobkyně opětovně vyzvala k úhradě nedoplatků společně s úrokem z prodlení, avšak ani na tyto výzvy žalovaný neuhradil nic (upomínkou ze dne 31. 12. 2021, upomínkou ze dne 27. 1. 2022). Právní zástupkyní žalobkyně pak byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka, na kterou žalovaný také nereagoval (předžalobní výzvou ze dne 2. 3. 2022, podacím archem). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují tvrzení žalobkyně, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů, navržených žalobkyní. 6. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 7. Ačkoliv je žalovaný provozovatelem přípojného vozidla, v období od 25. 9. 2020 do 4. 8. 2021 neměl k tomuto vozidlu sjednáno zákonem uložené pojištění odpovědnosti. Žalobkyně, která je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tak má ze zákona nárok na uhrazení příspěvku do garančního fondu ve výši zákonné denní sazby, stanovené v § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí České republiky, č. 205/1999 Sb., ve znění vyhlášky č. 147/2017 Sb., vynásobené počtem dní, za něž nebyla pojištění odpovědnosti hrazena. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999Sb., ve výši 300 Kč, stanovené v § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb., ve znění vyhlášky č. 417/2017 Sb. 8. Žalovaný příspěvek do garančního fondu žalobkyně řádně a včas nezaplatil, tudíž se dostal dle § 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 556 sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 11. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 12. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.