12 C 277/2021-36 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 15. 1. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 012 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že tento nárok vznikl z titulu neuhrazeného pojistného, které byla žalovaná povinna žalobkyni platit dle pojistné smlouvy [číslo] s počátkem pojištění dne 1. 6. 2019 a s měsíčním pojistným ve výši 1 303 Kč, jejímž předmětem bylo kapitálové pojištění. Žalovaná neuhradila pojistné za období od 1. 11. 2019 do 29. 2. 2020, kdy pojištění zaniklo pro nezaplacení pojistného. Vedle dlužného pojistného ve výši 5 212 Kč se žalobkyně domáhala také zaplacení nákladů spojeným s upomínáním ve výši 800 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z dlužné částky v celkové výši 527 Kč. Žalovaná dluh neuhradila ani v návaznosti na předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena dle ust. § 46b písm. a) o.s. ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel i na adresu, uvedenou v žalobě, ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně jako pojistitel a žalovaná jako pojistník uzavřely dne 6. 5. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo investiční životní pojištění EVOLUCE PLUS, s počátkem pojištění ode dne 1. 6. 2019 Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do dosažení 85 let věku žalované s měsíčním pojistným ve výši 1 303 Kč (pojistnou smlouvou, přehledem poplatků a parametrů pojištění, souborem pojistných podmínek, sazebníkem nákladů). Žalovaná neplnila své povinnosti řádně a včas, když neuhradila pojistné za období od 1. 11. 2019 do 29. 2. 2020 a v důsledku nezaplacení pojistného tak pojištění ke dni 29. 2. 2020 zaniklo (upozorněními na neuhrazené pojistné ze dne 25. 11. 2019 a 9. 12. 2019, upomínkou ze dne 23. 12. 2019, oznámením o zániku pojištění ze dne 10. 3. 2020, pokusem o smír ze dne 6. 4. 2020, dodejkou). Dlužné pojistné činí celkem částku 5 212 Kč. Zástupcem žalobkyně byla žalované zaslána předžalobní upomínka, na kterou žalovaná rovněž nereagovala (předžalobní upomínkou ze dne 26. 6. 2020, podacím archem). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: žalobkyně jako pojistitel a žalovaná jako pojistník mezi sebou uzavřely pojistnou smlouvu dle § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované pojistné plnění v případě škodní události a žalovaná se zavázala platit žalobkyni sjednané pojistné. Žalovaná však své povinnosti řádně neplnila a pojistné nehradila, a to ani v dodatečné lhůtě, stanovené žalobkyní v souladu s požadavky § 2804 o. z., v trvání delším než jeden měsíc. Pojištění zaniklo v důsledku nezaplacení pojistného marným uplynutím dodatečné lhůty k plnění, tj. ke dni 29. 2. 2020. Žalovaná nezaplatila pojistné za období, kdy byla plně kryta rizika z pojištění, porušila svou povinnost vyplývající z pojistné smlouvy a žalobkyně má právo za tuto dobu požadovat pojistné (§ 12 a § 13 z. p. o. v.). 7. Žalovaná pojistné nezaplatila, tudíž se dostala dle § 1 odst. 3 z. p. o. v. ve spojení s § 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužného pojistného i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 012 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 11. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I a II v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. 12. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení.