12 C 323/2021-21 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 15. 7. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 570 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná, coby provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], neměla od 17. 4. 2019 do 12. 5. 2019 k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Nesplněním této zákonné povinnosti ze strany žalované vznikl žalobkyni, jakožto právnické osobě ze zákona oprávněné k příjmu příspěvku do garančního fondu, nárok na zaplacení příspěvku ve výši 1 522 Kč. Dále žalovaná, coby provozovatel nákladního automobilu s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], neměla od 30. 4. 2019 do 12. 5. 2019 k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Nesplněním této zákonné povinnosti ze strany žalované vznikl žalobkyni, jakožto právnické osobě ze zákona oprávněné k příjmu příspěvku do garančního fondu, nárok na zaplacení příspěvku ve výši 1 418 Kč. Zároveň žalovaná, coby provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, [registrační značka], neměla od 3. 11. 2019 do 10. 12. 2019 k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Nesplněním této zákonné povinnosti ze strany žalované vznikl žalobkyni, jakožto právnické osobě ze zákona oprávněné k příjmu příspěvku do garančního fondu, nárok na zaplacení příspěvku ve výši 1 630 Kč. Předmětná pohledávka žalobkyně se skládá z příspěvku vypočteného ze zákonné denní sazby ve výši 47 Kč, vynásobené počtem 26 dní, po niž bylo vozidlo [registrační značka], [VIN kód], provozováno v rozporu se zákonem, dále z příspěvku vypočteného ze zákonné denní sazby ve výši 86 Kč, vynásobené počtem 13 dní, po niž bylo vozidlo [registrační značka], provozováno v rozporu se zákonem, z příspěvku vypočteného ze zákonné denní sazby ve výši 35 Kč, vynásobené počtem 38 dní, po niž bylo vozidlo [registrační značka], provozováno v rozporu se zákonem zákonného úroku z prodlení a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč za každé vozidlo. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena dle ust. § 46b písm. a) o.s.ř. na adresu evidovanou v informačním systému základních registrů ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o.s.ř., a následně byla dne 14. 12. 2021 vyvěšena na úřední desce soudu. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná, který je provozovatelem vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], neměla od 17. 4. 2019 do 12. 5. 2019 (celkem po dobu 26 dní) sjednáno pojištění odpovědnosti. Dále žalovaná neměla od 30. 4. 2019 do 12. 5. 2019 (celkem po dobu 13 dní) sjednáno pojištění odpovědnosti, coby provozovatel nákladního automobilu s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], a od 3. 11. 2019 do 10. 12. 2019 (celkem po dobu 38 dní) neměla sjednáno pojištění odpovědnosti k osobnímu automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, [registrační značka]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě příspěvků ve výši 1 118 Kč, ve výši 1 222 Kč a 1 630 Kč, avšak ta na tyto výzvy nereagovala a ničeho neuhradila (výzvami k úhradě ze dne 30. 1. 2020, výzvou k úhradě ze dne 11. 3. 2020). Žalovaná částky neuhradila ani v dodatečné lhůtě, a proto ji žalobkyně opětovně vyzvala k úhradě nedoplatků společně s úroky z prodlení, avšak ani na tyto výzvy žalovaná neuhradila nic (upomínkou ze dne 22. 4. 2020, upomínkou ze dne 30. 4. 2020, upomínkou ze dne 9. 7. 2020, II. upomínkou ze dne 19. 8. 2020, doručenkou). Právní zástupkyní žalobkyně pak byly žalované zaslány předžalobní upomínky, na které žalovaná také nereagovala (předžalobní výzvou ze dne 25. 9. 2021, předžalobními upomínkami ze dne 12. 1. 2021, podacími archy, výpisy ze sledování zásilek). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují tvrzení žalobkyně, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů, navržených žalobkyní. 6. Podle ust. § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 7. Ačkoliv je žalovaná provozovatelem několika vozidel, neměla v období od 17. 4. 2019 do 12. 5. 2019 sjednáno zákonem uložené pojištění odpovědnosti k osobnímu automobilu [registrační značka], dále v období od 30. 4. 2019 do 12. 5. 2019 k nákladnímu automobilu [registrační značka], a v období od 3. 11. 2019 do 10. 12. 2019 k osobnímu automobilu [registrační značka]. Žalobkyně, která je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tak má ze zákona nárok na uhrazení příspěvku do garančního fondu ve výši zákonné denní sazby, stanovené v § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí České republiky, č. 205/1999 Sb., ve znění vyhlášky č. 147/2017 Sb., vynásobené počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999Sb., ve výši 300 Kč, stanovené v § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb., ve znění vyhlášky č. 417/2017 Sb. 8. Žalovaná příspěvky do garančního fondu žalobkyně řádně a včas nezaplatila, tudíž se dostala dle 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 570 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 11. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I. a II. v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. 12. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.