12 C 391/2021-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 22. 9. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 22. 12. 2020 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný byl dne 21. 11. 2020 ošetřen na protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo], která je provozována žalobkyní, přičemž náklady za poskytnuté ošetření a pobyt na záchytné stanici činí 3 000 Kč a žalovaný dne 21. 11. 2020 dluh co do důvodu a výše písemně uznal, avšak do podání žaloby ničeho neuhradil, a to ani na písemnou výzvu žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručena dle ust. § 46b písm. a) o.s.ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o.s.ř., a následně byla dne 12. 1. 2022 vyvěšena na úřední desce soudu. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: žalobkyně je příspěvkovou organizací, zřízenou [územní celek] za účelem poskytování zdravotnické péče a zajišťování činností s tím souvisejících, a tedy i provozováním záchytné služby. Dne 21. 11. 2020 bylo žalovanému poskytnuto ošetření v protialkoholní stanici na adrese [adresa]. Při propuštění byla žalovanému vystavena faktura znějící na částku 3 000 Kč, splatná do 21. 12. 2020 a současně žalovaný podepsal listinu„ Uznání dluhu“ (fakturou [číslo] uznáním dluhu ze dne 21. 11. 2020). Žalobkyně vyzvala žalovaného upomínkou k zaplacení uvedené částky (upomínkou, podacím lístkem). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle § 13 a následujících zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve spojení s § 89e odst. 1 věty první zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, a § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, když žalobkyně poskytla žalovanému zdravotní péči, která není hrazena ze zákonného zdravotního pojištění, a proto žalovanému vznikla povinnost žalobkyni uhradit částku, kterou na tuto péči vynaložila. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalovaný svůj dluh uznal a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni za tuto péči zaplatil, a proto soud žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč. Protože žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve stanovené lhůtě splatnosti, je v prodlení s plněním peněžního dluhu, a žalobkyně má tak právo požadovat po žalovaném vedle tohoto plnění také úroky z prodlení dle § 1970 o. z., když z důvodu shora uvedených je zřejmé, že žalovaný se ocitl v prodlení dnem následujícím po splatnosti faktury. Výše úroku z prodlení pak byla přisouzena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud rozhodl o výši úroků z prodlení v této výši vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 9. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I a II v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. 10. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.