14 C 128/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky z titulu neuhrazení ceny za služby poskytované třetími osobami prostřednictvím služeb [anonymizována dvě slova] poskytovaných žalobkyní, tedy služby třetích stran, a pronájem [anonymizováno] zařízení ([anonymizováno]). Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 21. 11. 2017 smlouvu [číslo] dne 14. 1. 2018 smlouvu [číslo]. Žalovaný neuhradil žalobkyni vyúčtování nájemného za období od 1. 5. 2018 do 30. 11. 2019 a vyúčtování služeb třetích stran do 1. 2. 2018 do 30. 4. 2018. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. b) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Účastníci uzavřeli ve dnech 21. 11. 2017 a 14. 1. 2018 smlouvy, kterými se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby [anonymizována dvě slova] a zprostředkovat žalovanému možnost využívat služby třetích stran a pronajmout žalovanému [anonymizováno] zařízení, žalovaný se zavázal za poskytnuté služby žalobkyni zaplatit jejich cenu, a to v návaznosti na vyúčtování žalobkyně. Žalobkyně žalovanému poskytnuté služby třetích stran vyúčtovala za období od 1. 2. 2018 do 28. 2. 2018 vyúčtováním [číslo] v částce 7 239 Kč splatné dne 19. 3. 2018, za období od 1. 3. 2018 do 31. 3. 2018 vyúčtováním [číslo] v částce 228 Kč splatné dne 18. 4. 2018 a za období od 1. 4. 2018 do 30. 4. 2018 vyúčtováním [číslo] v částce 97 Kč splatné dne 18. 5. 2018, a dále žalobkyně žalovanému vyúčtovala nájemné za [anonymizováno] zařízení za období od 1. 5. 2018 do 30. 11. 2019 v částce 2 169,53 Kč, a to fakturami [číslo] přičemž poslední z faktur se stala splatnou dne 23. 12. 2019 Celkem tedy žalobkyně žalovanému vyfakturovala služby v částce 9 733,53 Kč. Žalovaný v rozporu s účastnickou smlouvou výše uvedené žalobkyni neuhradil, a to ani na výzvu žalobkyně. 5. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb [anonymizována dvě slova] dle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), ve znění účinném do 31. 12. 2021, která je typově smlouvou nepojmenovanou dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dle této smlouvy a s odkazem na všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb [anonymizována dvě slova] prostřednictvím pevných sítí žalobkyně vedle hlasových a datových služeb poskytuje také služby třetích osob, které nejsou službami [anonymizována dvě slova]. Žalovaný tyto služby čerpal, když ve výše uvedeném období prováděl platební transakce celkem za částku 7 564 Kč a za tyto transakce žalovaný žalobkyni neuhradil jejich cenu, která mu byla žalobkyní vyúčtována. Dále byl žalovaný povinen uhradit pronájem [anonymizováno] zařízení v částce 2 169,53 Kč, kdy nájemné za koncové zařízení, které se zavázal žalobkyni hradit z nájemní smlouvy uzavřené dle § 2201 a násl. o. z., též nezaplatil. Důvodné žalobě proto soud v celém rozsahu vyhověl. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni s odkazem na § 1968 a § 1970 o. z., též nárok na zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění (s tím, že počátek prodlení byl stanoven ode dne následujícího po splatnosti posledního dlužného vyúčtování tak, jak požadovala žalobkyně.) 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 7. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 8. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.