21 C 125/2022-41 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 1 996 Kč s příslušenstvím z titulu [anonymizováno] o [anonymizováno] uzavřené mezi účastníky řízení dne 13. 6. 2019. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalované. Obě byly k prvnímu jednání konanému dne 31. 8. 2022 řádně předvolány, žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny. 4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 13. 6. 2019 Smlouvu o [anonymizováno]. Na základě této smlouvy žalobkyně dne 13. 6. 2019 poskytla žalované na její účet 6 600 Kč. Žalovaná se zavázala za poskytnutí finančních prostředků uhradit žalobkyni poplatek ve výši 1 716 Kč. Jistina a poplatek byly splatné 31. 10. 2019. Ke dni podání žaloby žalovaná uhradila 12 120 Kč, které žalobkyně započetla na smluvní pokutu ve výši 3 300 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, poplatek ve výši 1 716 Kč a jistinu ve výši 6 600 Kč. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně příjmy žalované z výplatních pásek za období leden a únor, z nichž zjistila, že průměrný čistý měsíční příjem žalované v tomto období činil 14 016 Kč. Žalobkyně dále nahlédla do centrální evidence exekucí, kde žalovaná neměla ke dni podání žádosti o [anonymizováno] žádný záznam. Žalovaná na svůj dluh dále neuhradila ničeho, a to ani přes předžalobní upomínku žalobkyně odeslanou dne 17. 8. 2021 na adresu žalované uvedenou ve smlouvě. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. 6. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). 7. Žalobkyně jako podnikatelka a žalovaná coby spotřebitelka spolu uzavřely smlouvu o [anonymizováno] podle § 2395 o. z., jež je současně smlouvou o [anonymizována dvě slova] ve smyslu § 2 odst. 1 zákona. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované zakotvenou v § 86 a 87 zákona. 8. Žalobkyně dostatečně zkoumala příjmovou stránku [anonymizováno] žalované prostřednictvím výplatních pásek, prověřování výdajové stránky je však nedostatečné. Žalobkyně se spokojila s tvrzeními žalované, aniž by se je pokoušela jakkoli ověřit (přitom pro posouzení [anonymizováno] jsou rozhodující individuální poměry žadatele). Byť žalobkyně nahlédla do evidence exekucí, neprověřila, zda má žalovaná další závazky u jiných poskytovatelů [anonymizována dvě slova], jak je běžnou praxí (například nahlédnutím do databází [příjmení], [anonymizováno] apod.), nevyžádala si od žalované výpisy z účtu, jak bývá obvyklé. Vyšla pouze z údajných tvrzení žalované o výši jejích výdajů. Že tato výše výdajů byla žalovanou skutečně tvrzena, přitom žalobkyně soudu nijak nedoložila (nepředložila žádný listinný důkaz prokazující, že žalovaná prohlásila, že její výdaje činí 6 428 Kč). 9. Zástupkyně žalobkyně se nedostavila k ústnímu jednání, k němuž byla řádně předvolána, čímž se sama připravila o možnost procesního poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. III. ÚS 2848/10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti posoudit schopnost žalované splácet [anonymizováno]. Poskytnutí spotřebitelského úvěru bez řádného zkoumání [anonymizováno] spotřebitele se s ohledem na cíle předmětné právní úpravy zjevně příčí dobrým mravům, pročež je předmětná smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. 10. Uvádí-li žalobkyně ve své omluvě z jednání, že v případě, že by soud nepovažoval její tvrzení a důkazní návrhy za dostatečné, žádá o poučení a poskytnutí lhůty, přehlíží, že soud poučuje podle § 118a o. s. ř. toliko u jednání v přítomnosti účastníka řízení, vůči němuž poučení směřuje. V usnesení ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, Nejvyšší soud uzavřel, že„ ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“ [anonymizováno] platí, že k podmíněnému podání (tj. podmíněné žádosti o poučení a poskytnutí lhůty) se podle § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží. 11. Jelikož je posuzovaná smlouva o [anonymizováno] neplatná, žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku 6 600 Kč, neboť ve smyslu § 2991 o. z. obdržela plnění bez právního důvodu (smlouva byla neplatná absolutně, tedy od počátku). Žalobkyně však žalované zaplatila 12 120 Kč. Ačkoli tato platba směřovala formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné ji započíst na závazek žalované vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalované. Touto úhradou tedy nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení zanikl. Proto soud žalobu výrokem I. tohoto rozsudku zamítl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť zcela úspěšné žalované žádné náklady nevznikly. 13. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.