21 C 159/2022-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 6 878 Kč z titulu dlužného nájemného a náhrady za užívání bytu [číslo] umístěného v budově [adresa] – bytový dům, postavené na pozemku parc. [číslo] zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [část obce], [územní celek], jakož i neuhrazených služeb spojených s užíváním tohoto bytu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů vyplynulo, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne [datum] Smlouvu o nájmu bytu [číslo] ve [anonymizována dvě slova] v domě [adresa], or. [číslo] v [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [obec a číslo], v k. ú. [část obce]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 4 886 Kč a služby ve výši 853 Kč, celkem tedy činila úhrada za užívání bytu 5 739 Kč měsíčně. Žalobkyně a žalovaná podepsaly Dohodu o skončení nájmu bytu [datum] s tím, že nájem zaniká k [datum]. Žalovaná vyklidila byt [datum]. Žalovaná na úhradu za užívání bytu ve výši 5 739 Kč za období [číslo], splatnou [datum], zaplatila 5 422 Kč, na úhradu ve výši 5 739 Kč za období [číslo], splatnou [datum], zaplatila 3 382 Kč, na úhradu ve výši 3 889 Kč za období 1/ 2020, splatnou [datum], neuhradila ničeho. Celkový dluh činí 6 563 Kč. Dále žalovaná neuhradila částku 315 Kč představující nedoplatek dle vyúčtování služeb za rok 2020. Žalovaná dlužnou částku ve výši 6 878 Kč neuhradila ani přes předžalobní upomínku, která se dostala do sféry její dispozice dne [datum]. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Účastnice řízení uzavřely smlouvou o nájmu bytu na dobu určitou dle § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Na základě této smlouvy byla žalovaná povinna hradit nájemné dle § 2246 o. z. a cenu služeb spojených s užíváním bytu podle § 2247 o. z., kdy ke dni podání žaloby žalovaná neuhradila částku 317 Kč, splatnou [datum] (dlužné nájemné), částku 2 357 Kč, splatnou [datum] (náhrada za neoprávněné užívání bytu po skončení nájmu dle § 2295 o. z.), částku 3 889 Kč, splatnou [datum] (náhrada za neoprávněné užívání bytu po skončení nájmu dle § 2295 o. z.), a částku 315 Kč, splatnou [datum] (dlužné služby). 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle § 1968 věty první a § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť ode dnů následujících po dnech splatnosti je žalovaná s úhradou jednotlivých částek v prodlení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů advokátem nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za dva úkony dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění, sepis návrhu ve věci samé), po 300 Kč v souladu s § 2 odst. 3 vyhlášky, tj. celkem 600 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 9. Soud vyšel z toho, že úspěšnému účastníkovi lze přiznat jen náhradu nákladů účelně vynaložených. Ne každé zastoupení účastníka advokátem lze přitom považovat za účelné; vždy je nutné zohlednit konkrétní okolnosti případu. V projednávané věci žalobkyně coby [anonymizována dvě slova] [územní celek] (pronajímatele) žaluje nájemkyni o úhradu dlužného nájemného. Jde tedy o problematiku, která se v agendě statutárního, resp. hlavního města, objevuje dlouhodobě a opakovaně, a to s vysokou frekvencí, nevybočuje tedy z běžné činnosti žalobkyně, pročež ta má mít k jejímu řešení zřízený příslušný zaměstnanecký (i právní) aparát. Dle ustálené judikatury přitom platí, že u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního i personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů v soudních řízeních. Není-li v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na jejich zastoupení advokátem náklady účelně vynaloženými (viz shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn [ústavní nález], ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], a ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]. Z těchto důvodů (a s ohledem na předmět řízení, jednoduchost sporu) soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení podle shora citovaných ustanovení, jako by advokátem zastoupena nebyla. 10. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 11. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.