22 C 164/2022-62 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 6. 1. 2022 domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 19 512,74 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] kterou účastníce řízení uzavřely dne 24. 7. 2014 (dále jen„ smlouva o úvěru“). Žalobkyně své nároky ze smlouvy přehodnotila a uplatňuje toliko jistinu úvěru a úrok ve výši 14,06 % ročně, což je sazba dle časových řad [příjmení] vedených Českou národní bankou jako průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků, a smluvní pokutu ve výši 655 Kč. 2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a vznesla námitku promlčení žalovaného nároku, neboť splatnost úvěru nastala v září 2016, k promlčení tak došlo v září 2019. 3. V replice ze dne 13. 4. 2022 žalobkyně dodala, že nárok promlčený není, neboť pohledávka byla uplatněna v rozhodčím řízení a dne 31. 3. 2015 byl ve věci vydán rozhodčí nález. Na jeho základě byla následně zahájena exekuce, která byla zastavena z důvodu nemravnosti uzavřené smlouvy. Žalobkyně tak nemá žádný exekuční titul, ačkoliv dluh dle hmotného práva nadále existuje. Uplatněním nároku v rozhodčím řízení došlo ke stavění promlčecí doby a žalobkyně po jeho zastavení bez zbytečného odkladu podala tuto žalobu. 4. Soud ve věci nařídil první jednání na den 13. 12. 2022, které bylo konáno za účasti zástupkyně žalobkyně, avšak v nepřítomnosti žalované ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), která podáním ze dne 15. 2. 2022 souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti. 5. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedených listinných důkazů a dospěl k následujícím zjištěním: 6. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 24. 7. 2014 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit ve 24 měsíčních splátkách po 1 774 Kč počínaje měsícem zářím 2014 Smluvní úrok byl sjednán ve výši 130,24 % ročně, RPSN dosahovala 130,23 % ročně (smlouvou o úvěru ze dne 24. 7. 2014, [číslo] předsmluvním formulářem, oznámením o schválení úvěru). 7. Žalobkyně zaslala na účet žalované částku 20 000 Kč dne 4. 8. 2014 (dokladem o vyplacení). Žalovaná uhradila žalobkyni na základě smlouvy 1 774 Kč dne 24. 10. 2014 (přehledem plateb). 8. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku, v níž jí vyzvala k úhradě dluhu do 15 dnů od jejího doručení. Předžalobní upomínka byla odeslána dne 12. 1. 2015 (předžalobní upomínkou včetně podacího archu). 9. Žalobkyně uplatnila svůj nárok ze smlouvy o úvěru v rozhodčím řízení, ve věci byl dne 31. 3. 2015 vydán rozhodčí nález, kterým bylo žalované uloženo uhradit žalobkyni 51 657 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu a náhradu nákladů rozhodčího řízení (rozhodčím nálezem č. j. [číslo jednací]). Na jeho základě byla zahájena exekuce, kterou Obvodní soud pro Prahu 4 zastavil usnesením ze dne 30. 8. 2021. Usnesení soudu prvního stupně potvrdil Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 12. 2021, které bylo doručeno žalobkyni dne 20. 12. 2021. Exekuční řízení bylo zastaveno z důvodu nemravnosti smlouvy o úvěru (usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. [číslo jednací], usnesením Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací]). 10. Ve zbytku soud zamítl všechny návrhy důkazů učiněné žalobkyní, neboť jsou pro posouzení věci nadbytečné. 11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 12. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen„ směrnice“). 13. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 18. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované 20 000 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala splatit ve 24 měsíčních splátkách po 1 774 Kč počínaje měsícem zářím 2014. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. 21. Povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 6 zákona. 22. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 130,23 %. Z databáze [příjmení] se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v srpnu 2014 14,9 % ročně. Ve smlouvě byla tedy více než osminásobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]), nikoli osminásobkem. 23. Protože je dle § 2395 o. z. pojmovým znakem (podstatnou náležitostí) smlouvy o úvěru závazek úvěrovaného zaplatit úroky, jejichž výše je v projednávané věci nemravná, a nadto je závazek žalované coby spotřebitele tyto nemravné úroky zaplatit zajištěn nepřiměřenými smluvními pokutami, je posuzovaná smlouva absolutně neplatná jako celek. S ohledem na shora citované závěry nepřichází moderace smluvních ujednání (na výši obvyklého úroku) v úvahu, nadto smlouva je neplatná od počátku, tj. není co moderovat. Z neplatné smlouvy tedy nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních úroků, jež jsou součástí žalované jistiny, ani smluvních pokut, co do těchto částek je tak žaloba bez dalšího nedůvodná. 24. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 18 226 Kč (20 000 – 1 774). K tomu soud pouze dodává, že ačkoliv platby žalované (ve výši 1 774 Kč) směřovaly formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné je započíst na závazek žalované vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalované. 25. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydá