22 C 82/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 3. 5. 2022 domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 47 854 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku nájemného a záloh na služby za období měsíce dubna 2020 až června 2021. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne 12. 11. 2019 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem bytu [číslo] umístěného v budově [adresa] – objekt k bydlení, postavené na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], obec Praha Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 30. 11. 2021. Nájemné si účastnící sjednali ve výši 4 198 Kč, poplatek za vybavení prostor ve výši 122 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 643 Kč měsíčně. Splatnost nájemného a záloh byla stanovena k poslednímu dni daného měsíce. Žalovaná porušila povinnost plynoucí ze smlouvy, když opakovaně nehradila nájemné a zálohy na služby. S ohledem na tuto skutečnost byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužného nájemného a záloh na služby s tím, že v případě neuhrazení dlužné částky má žalobkyně právo nájem vypovědět bez výpovědní doby. Žalovaná na výzvu nereagovala. Žalobkyně proto nájemní smlouvu vypověděla a vyzvala žalovanou, aby do jednoho měsíce od doručení výpovědi byt vyklidila. Výpověď byla žalované doručena dne 18. 11. 2020 a k tomuto dni skončil nájemní vztah. K vyklizení bytu došlo až dne 15. 6. 2021. Žalobkyně požaduje úroky z prodlení z částky dlužného nájemného a vyúčtování služeb ode dne marného uplynutí lhůty k plnění stanovené předžalobní upomínkou, tedy počínaje dnem 26. 3. 2022. Žalovaná dlužnou částku neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], obec Praha, jehož součástí je budova [adresa], vše zapsáno na [list vlastnictví] (výpisem z katastru nemovitostí). 5. Žalobkyně jakožto pronajímatelka uzavřela s žalovanou jakožto nájemkyní dne 12. 11. 2019 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem bytu [číslo] umístěného v budově [adresa] – objekt k bydlení, postavené na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], obec Praha. V čl. 6 nájemní smlouvy si strany sjednaly nájemné ve výši 4 963 Kč měsíčně, z čeho nájemné činilo 4 198 Kč, vybavení prostor 122 Kč měsíčně a zálohy na služby 643 Kč měsíčně. Splatnost nájemného a záloh byla stanovena k poslednímu dni daného měsíce. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 30. 11. 2021 a nabyla platnosti dnem, kdy byla podepsána oběma smluvními stranami (nájemní smlouvou ze dne 12. 11. 2019, evidenčním listem ze dne 1. 4. 2020). 6. Žalovaná nereagovala na upomínku žalobkyně k úhradě dlužných plateb, proto bylo usnesením [číslo] Rady Městské části [obec a číslo] ze dne 3. 11. 2020 rozhodnuto o výpovědi nájmu. Nájemní vztah skončil ke dni 18. 11. 2020 (upomínkou ze dne 18. 9. 2020, usnesením Rady Městské části [obec a číslo] ze dne 3. 11. 2020, výpovědí z nájmu bytu ze dne 12. 11. 2020, dodejkou). Žalovaná vyklidila byt dne 15. 6. 2021 (protokolem o převzetí/předání bytu ze dne 15. 6. 2021). Za období od dubna 2020 do června 2021 bylo žalované předepsáno k úhradě 52 113 Kč (4 963 Kč x 10, za měsíc červen 2021 2 483 Kč), žalovaná za měsíc duben 2020 uhradila 4 259 Kč; dlužná částka tedy činí 47 854 Kč. Tento dluh žalovaná neuhradila navzdory předžalobní výzvě, která se dostala do sféry její dispozice (výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 9. 3. 2022 s dodejkou). 7. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. 8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 9. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 10. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § [číslo] obdobně. 11. Podle § 2295 o. z. pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. 12. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Žalobkyně se žalovanou uzavřely nájemní smlouvu ve smyslu § 2201 a násl. o. z., na jejímž základě žalobkyně přenechala žalované k dočasnému užívání byt a žalovaná se za užívání bytu zavázala platit nájemné spolu se zálohami na služby. Nájemné bylo sjednáno ve výši 4 320 Kč (nájemné 4 198 Kč a vybavení prostoru 122 Kč), zálohy na služby ve výši 643 Kč. Nájemní vztah skončil ke dni 18. 11. 2020, žalovaná však byt vyklidila až dne 15. 6. 2021. Žalobkyně má proto v souladu s § 2295 o. z. nárok na náhradu ve výši ujednaného nájemného za období od dubna 2020 do června 2021 v celkové výši 47 854 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhrazení dluhu netvrdila a ani v této souvislosti nenavrhla žádné důkazy, soud má nárok žalobkyně za prokázaný (srov. § 133 o. s. ř.). 15. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, žalobkyně tak má právo i na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení požaduje žalobkyně od marného uplynutí lhůty k plnění stanovené předžalobní výzvou ze dne 9. 3. 2022, tj. od 26. 3. 2022. Výši úroků z prodlení žalobkyně stanovila na 12,5 % ročně, v první polovině roku 2022 se však výše zákonných úroků z prodlení rovnala 11,75 %. Co do tohoto rozdílu (0,75 % ročně) proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 693 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 393 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (sepis a podání žaloby). 17. Soud ohledně přiznaného nároku na náhradu nákladů řízení žalobkyni vycházel z nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2020 pod sp. zn. [ústavní nález], podle něhož„ Přiznáním náhrady nákladů právního zastoupení statutárnímu městu jako nákladů účelně vynaložených soud„ prolamuje“ pravidlo a uplatňuje z něj výjimku; má tak za vyvrácenou judikatorně dovozenou právní domněnku, že statutární město je dostatečně personálně a materiálně vybaveno k tomu, aby bylo schopno kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by muselo využívat právní pomoci advokátů. Není vyloučeno, že pro průběh konkrétního (složitého) řízení může být zastoupení advokátem žádoucí – o to přesvědčivější však musí být odůvodnění rozhodnutí soudu, který výjimku uplatní, vyhodnotí náklady právního zastoupení jako účelně vynaložené a přizná jejich náhradu. Z rozhodnutí musí být zřetelně patrno, v čem spočívá jedinečnost, unikátnost, složitost případu, a proč konkrétní statutární město není schopno výkon svých účastnických práv zajistit vlastními silami a z vlastních zdrojů. V opačném případě soud nedodrží ústavní požadavek náležitého odůvodnění plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“. Po zhodnocení soud dospěl k závěru, že případ nebyl skutkově ani právně natolik složitý, aby byla [název žalobkyně] nucena najmout si externího právního zástupce, neboť nepochybně osoby s právnickým vzděláním zaměstnává a ty jsou schopny žalobu sepsat samy. S ohledem k výše uvedenému proto soud přiznal žalobkyni pouze náhradu nákladů řízení podle § 151 ods