22 C 85/2022-76 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 3 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. B0025826112235302-F uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ CP“), a žalovanou dne 12. 1. 2020 a povinnost zaplatit žalobkyni 1 500 Kč z titulu smluvní pokuty dle ujednání uvedené smlouvy. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Žalobkyně ve svém podání ze dne 31. 5. 2022 v reakci na výzvu soudu uvedla, že nedisponuje důkazy o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr. Žalobkyně proto vzala svou žalobu částečně zpět a nově požadovala pouze dlužnou jistinu ve výši 3 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 388,77 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. 5. Soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 940,87 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. 6. Ohledně zbylé části předmětu řízení soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 7. CP uzavřela s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 26. 7. 2019, v níž se CP zavázala poskytnout žalované 3 000 Kč a žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit a zaplatit za poskytnutí této částky poplatek ve výši 2 911,20 Kč a smluvní úrok ve výši 40 % ročně. Celkem se žalovaná zavázala vrátit 6 149,95 Kč, a to jedinou splátkou splatnou 23. 8 2019 CP dne 26. 7. 2019 odeslala na účet žalované částku 3 000 Kč. Ve smlouvě si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny, žalobkyně smluvní pokutu vyčíslila částkou 1 500 Kč za období od 5. 2. 2020 do 15. 10. 2020. Žalobkyně se pokusila vyřešit věc mimosoudně a upozornila žalovanou, že v případě její nesoučinnosti bude nárokovat úhradu účelně vynaložených nákladů, mezi které patří náklad ve výši 217 Kč za osobní návštěvu a odchozí dopis ve výši 39 Kč. Žalobkyně vyslala svého pracovníka za žalovanou dne 23. 9. 2021, rovněž žalované zaslala jeden obyčejný dopis ze dne 6. 9. 2021 CP převedla pohledávku za žalovanou na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2021 CP oznámila žalované postoupení pohledávky dne 27. 7. 2021. Žalovaná na základě uvedené smlouvy žalobkyni ani její právní předchůdkyni ničeho neuhradila. 8. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. 9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 10. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“). 11. CP a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které CP poskytla žalované částku 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem 2 911,20 Kč a úrokem ve výši 40 % ročně (1 607,67 Kč). CP vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. 12. CP měla dle § 86 a 87 zákona povinnost úvěruschopnost zkoumat individuálně, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele. Je nutné, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru při poskytování úvěrů zkoumal přiměřeným způsobem reálnou a celkovou majetkovou situaci spotřebitele a k tomuto požadoval doložit příslušné listiny. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], ve spojení s judikaturou Soudního dvora Evropské unie a Ústavního soudu). 13. Žalobkyně v doplnění žaloby uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr. Proto soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 a § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť CP poskytla žalované spotřebitelský úvěr, aniž by řádně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. 14. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou CP své nároky ze smlouvy postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 3 000 Kč, pročež soud žalobě v tomto rozsahu výrokem II. tohoto rozsudku vyhověl. 15. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. CP vyzvala žalovanou k úhradě dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 7. 2021, jež bylo žalované odesláno na její korespondenční adresu dne 29. 7. 2021. Podle domněnky doby dojití došla výzva žalované dne 3. 8. 2021, přičemž do prodlení se dostala – dle znění výzvy – uplynutím lhůty 10 kalendářních dnů od tohoto data, tj. od 14. 8. 2021. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení od tohoto data a v tomto rozsahu jí ho soud výrokem I. rozsudku přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem III. tohoto rozsudku z důvodů popsaných výše. 16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. tak, že právo na ni nemá žádný z účastníků řízení. Je tomu tak proto, že žalobkyně měla méně než poloviční úspěch ve věci (je nutné vycházet z celého předmětu řízení včetně příslušenství a za neúspěch žalobkyně je nutné považovat i tu část předmětu řízení, ohledně níž žalobkyně svým zpětvzetím žaloby procesně zavinila zastavení řízení) a náhrada nákladů řízení by v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. příslušela žalované. Té však s ohledem na její procesní pasivitu žádné náklady nevznikly. 17. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 18. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.