28 C 24/2022-22 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 21 990 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně coby příjemce příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem vozidla zjistila, že žalovaný neměl ode dne 15. 10. 2019 do 31. 5. 2020 k osobnímu automobilu [registrační značka] sjednané pojištění odpovědnosti, na základě čehož jej vyzvala k úhradě příspěvku ve výši 21 390 Kč za 230 dní, když výše příspěvku činí 93 Kč za jeden den, se splatností 60 dnů od doručení výzvy. Žalovaný na výzvy žalobkyně nikterak nereagoval a svůj dluh neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním příslušníkem [země] s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalované v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný, který je provozovatelem osobního vozidla [registrační značka], neměl v období od 15. 10. 2019 do 31. 5. 2020 (celkem po dobu 230 dní) sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku ve výši 10 137 Kč za období od 15. 10. 2019 do 31. 1. 2020 a ve výši 11 253 Kč za období od 1. 2. 2020 do 31. 5. 2020, avšak ten na tyto výzvy nereagoval a ničeho neuhradil (výzvou k úhradě ze dne 3. 9. 2020, ze dne 29. 10. 2020). Žalovaný částku neuhradil ani v dodatečné lhůtě, a proto ho žalobkyně opětovně vyzvala k úhradě nedoplatku společně s úrokem z prodlení, avšak ani na tyto výzvy žalovaný neuhradil nic (upomínkami ze dne 11. 2. 2021, 16. 12. 2020). Právním zástupcem žalobkyně pak byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka, na kterou žalovaný také nereagoval (předžalobní výzvou ze dne 14. 7. 2021). 6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 7. Podle ust. § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Ačkoliv je žalovaný provozovatelem osobního vozidla, v období od 15. 10. 2019 do 31. 5. 2020 neměl sjednáno zákonem uložené pojištění odpovědnosti. Žalobkyně, která je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tak má ze zákona nárok na uhrazení příspěvku do garančního fondu ve výši zákonné denní sazby, stanovené v § 2 odst. 1 písm. l) vyhlášky Ministerstva financí České republiky, č. 205/1999 Sb., ve znění vyhlášky č. 147/2017 Sb., vynásobené počtem dní (230 dní), za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999Sb., ve výši 600 Kč, stanovené v § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb., ve znění vyhlášky 417/2017 Sb. 8. Žalovaný příspěvek do garančního fondu žalobce řádně a včas nezaplatil, tudíž se dostal dle § 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, která podala žalobu důvodně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 332 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 880 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 21 990 Kč sestávající ze tří úkonů právní služby do podání návrhu ve věci samé po 300 Kč v souladu s § 14b odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení; výzva k plnění; návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 252 Kč. 11. S ohledem na § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobce. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.