28 C 270/2021-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 11 956 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně coby příjemce příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem vozidla zjistila, že žalovaná neměla ode dne 27. 1. 2020 do 30. 9. 2020 k osobnímu automobilu [registrační značka] sjednané pojištění odpovědnosti, na základě čehož jej vyzval k úhradě příspěvku ve výši 11 956 Kč za 248 dní, když výše příspěvku činí 47 Kč za jeden den, se splatností 15 dnů od doručení výzvy. Žalovaný na výzvu žalobkyně nikterak nereagoval a svůj dluh neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaná je státním příslušníkem [země] s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalované v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná ve stanovené lhůtě nereagovala na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná, která je provozovatelem osobního vozidla [registrační značka], neměl v období od 27. 1. 2020 do 30. 9. 2020 (celkem po dobu 248 dní) sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě příspěvku ve výši 11 656 Kč, avšak ta na tuto výzvu nereagovala a ničeho neuhradila (výzvou k úhradě ze dne 29. 10. 2020). Žalovaná částku neuhradila ani v dodatečné lhůtě, a proto jí žalobkyně opětovně vyzvala k úhradě nedoplatku společně s úrokem z prodlení v celkové výši 12 051 Kč, avšak ani na tuto výzvu žalovaná neuhradila nic (upomínkou). Právním zástupcem žalobkyně pak byla žalované zaslána předžalobní upomínka, na kterou žalovaná také nereagovala (předžalobní výzvou ze dne 16. 6. 2021). 6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 7. Podle ust. § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Ačkoliv je žalovaná provozovatelem osobního vozidla, v období od 27. 1. 2020 do 30. 9. 2020 neměla sjednáno zákonem uložené pojištění odpovědnosti. Žalobkyně, která je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tak má ze zákona nárok na uhrazení příspěvku do garančního fondu ve výši zákonné denní sazby, stanovené v § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí České republiky, č. 205/1999 Sb., ve znění vyhlášky č. 147/2017 Sb., vynásobené počtem dní (248 dní), za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999Sb., ve výši 300 Kč, stanovené v § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb., ve znění vyhlášky 417/2017 Sb. 8. Žalovaná příspěvek do garančního fondu žalobce řádně a včas nezaplatila, tudíž se dostala dle § 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, která podala žalobu důvodně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 11 956 Kč sestávající ze tří úkonů právní služby do podání návrhu ve věci samé po 300 Kč v souladu s § 14b odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení; výzva k plnění; návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 252 Kč. 11. S ohledem na § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobce. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.