35 C 46/2022-68 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se po žalované původně domáhala zaplacení částky 38 350 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že jako poskytovatel spotřebitelského úvěru uzavřela s žalovanou dne 17. 3. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem sjednaným ve výši nominální úrokové sazby 86,1 % p. a. ve 48 měsíčních splátkách po 4 094 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje dubnem 2020. Součástí splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 373 Kč. Před poskytnutím úvěru prověřila schopnost žalované úvěr splácet na základě dokladů a informací získaných od žalované (doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu a prohlášení žalované), databází umožňující posouzení úvěruschopnosti (databáze [příjmení] a [anonymizováno]), jakož i z jiných zdrojů, též byl proveden tzv. scoring klienta. Žalovaná však úvěr řádně nesplácela. V důsledku prodlení se splátkou splatnou dne 22. 5. 2020 po dobu delší než 65 dnů došlo k datu 26. 7. 2020 k zesplatnění celého dluhu, jehož součástí se ve smyslu čl. 6 smlouvy staly také úroky. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaná žalobkyni uhradila pouze částku ve výši 6 000 Kč, a to dne 12. 6. 2020. Po zesplatnění úvěru žalovaná zaplatila částky 6 000 Kč dne 10. 8. 2020, 4 000 Kč dne 10. 9. 2020, 3 000 Kč dne 20. 10. 2020, 2 000 Kč dne 25. 11. 2020, 2 000 Kč dne 10. 12. 2020, 4 000 Kč dne 11. 1. 2021, 4 000 Kč dne 8. 3. 2021, 4 000 Kč dne 12. 4. 2021 a 4 000 Kč dne 8. 6. 2021. Žalovanou částku tak tvořila jistina úvěru ve výši 26 407 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, smluvní pokuta ve výši 11 943,19 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,1 % p. a. 2. Žalovaná nárok žalobkyně částečně uznala, nesouhlasila s požadovaným úrokem z úvěru ve výši 86,1 % ročně p. a. žalovaná neuznala. 3. Žalobkyně v reakci na to upravila žalobní nárok tak, aby odpovídal úroku z úvěru ve výši 25 % p. a. Po částečném zpětvzetí žaloby, o kterém bylo rozhodnuto dne 29. 6. 2022 pod č. j. 35 C 46/2022 – 60, požadovala na jistině částku 14 166 Kč a na smluvní pokutě částku 9 741,79 Kč. Dále požadovala úrok z prodlení v zákonné výši a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 25 % p. a. Navrhovala, aby soud rozhodl rozsudkem pro uznání a žalobě vyhověl. <b>4. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:</b> 5. Žalobkyně je s účinností od 11. 5. 2018 držitelem povolení ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů (viz výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu). 6. Mezi účastníky byla dne 17. 3. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně jako podnikatel, jehož předmětem činnosti je poskytování spotřebitelského úvěru, poskytnula žalované, jako spotřebiteli, úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit spolu s úrokem v nominální úrokové sazbě ve výši 86,1 % p. a. ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 4 094 Kč splatných vždy k 22. dni v měsíci. V případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky nebo i její části po dobu delší než 65 dnů pak podle smlouvy mělo automaticky dojít k zesplatnění úvěru a celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a náhrady nákladů se měli stát součástí nové jistiny úvěru. Pro případ, kdy po zesplatnění úvěru nebude úvěr uhrazen, byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s níž je v prodlení s tím, že souhrn uplatněných pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Splatnost nastala den následující po zesplatnění úvěru (viz návrh na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 17. 3. 2020, oznámení o schválení úvěru, splátkový kalendář, doklad o vyplacení úvěru, předsmluvní formulář, prohlášení klienta, karta klienta). 7. Žalovaná si v rámci úvěrové smlouvy sjednala pojištění schopnosti splácet úvěr. Úhrada pojistného ve výši 373 Kč měsíčně tvořila součást splátek úvěru (příloha [číslo] návrhu na uzavření smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet úvěr, informační dokument o pojistném produktu, přihláška do pojištění – skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry). 8. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Měla k dispozici prohlášení žalované a její pracovní smlouvu, podle kterých byla v pracovním poměru na dobu určitou do 31. 5. 2020 s průměrným čistým měsíčním příjem 15 582 až 15 872 Kč a její náklady na bydlení představovala částka 1 300 Kč měsíčně (viz výpis z registru [příjmení], pracovní smlouva ze dne 24. 4. 2019, export transakční historie od 10. 2. do 10. 3. 2020, hodnocení klienta, prohlášení klienta). 9. Žalobkyně žalovanou dvakrát marně vyzývala k zaplacení dluhu (viz výzva ze dne 23. 6. 2020 k úhradě 2. a 3. splátky, výzva ze dne 23. 7. 2020 k úhradě 2., 3. a 4. splátky) a poté jí oznámila, že došlo k zesplatnění závazků ze smlouvy z důvodu prodlení se splátkou po dobu delší než 65 dnů (viz oznámení ze dne 26. 7. 2020). 10. Předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne 6. 10. 2021 (viz předžalobní upomínka ze dne 6. 10. 2021, poštovní podací arch). 11. Obvyklá výše úroku z úvěru pro domácnosti s fixací do 5 let v březnu 2020 činila 7,56 % ročně (viz databáze [příjmení]). 12. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich souhrnu, přičemž nemá důvod pochybovat o jejich věrohodnosti, když si vzájemně neodporují, naopak z nich zjištěné skutečnosti vzájemně korespondují z hlediska časového i obsahového. 13. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 17. 3. 2020 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně žalované dne 18. 3. 2020 poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni tento úvěr splatit spolu s úrokem v nominální úrokové sazbě ve výši 86,1 % p. a. v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 4 094 Kč splatných vždy k 22. dni v měsíci. Obvyklá výše úrokové sazby v době uzavření uvedené smlouvy přitom činila 7,56 % p. a. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, přestože byla opakovaně upomínána o úhradu splátek. 14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 15. Uvedenou smlouvu soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná na straně úvěrovaného smlouvu uzavřela v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (ust. § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 16. Soud se zabýval otázkou platnosti smlouvy o úvěru s ohledem na její mravnost ve smyslu ust. § 580 a 588 o. z., s ohledem na sjednanou výši úrokové sazby, a to zejména s odkazem na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a další rozhodnutí na něj navazující. V nyní posuzovaném případě byl sjednán úrok v nominální úrokové sazbě ve výši 86,1 % p. a. Tato sazba převyšovala úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření úvěrové smlouvy více než jedenáctinásobně. S ohledem na výše uvedené soud uvedenou smlouvu posoudil jako neplatnou. Důvodem neplatnosti je zjevný rozpor s dobrými mravy (§ 588 o. z.). 17. Neplatné ujednání o úroku nelze změnit (moderovat) ve smyslu ust. § 577 o. z., neboť by tak tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s preventivní (odrazujícím) účinkem neplatnosti nemravných ujednání. Taková interpretace ust. § 577 o. z. je v souladu s judikaturou Soudního dvora EU, který zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik střežit (viz např. rozsudek SDEU ze 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito SA proti Joaquínovi Calderónovi Caminovi, C -618/10 nebo rozsudek SDEU ze 7. 11.2019, Kanyeba SA Nijs a Deroga, C -349/18 – C -351/18). 18. Proto ani skutečnost, že ke snížení požadovaného úroku během řízení přistoupila sama žalobkyně, nemůže mít vliv na posouzení platnosti tohoto ujednání. 19. Tato neplatnost se pak týká celé smlouvy podle ust. § 576 o. z., neboť lze předpokládat, že by k uzavření uvedené smlouvy nedošlo, rozpoznala-li by žalobkyně neplatnost včas. Městský soud v Praze jako soud odvolací v obdobných věcech (např