46 C 141/2022-65 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhá rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 10 557,75 Kč z titulu nevráceného [anonymizována dvě slova]. Žalovaná dne 1. 2. 2012 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], na základě které [právnická osoba] (pod obchodní firmou [právnická osoba]) zřídila a vedla pro žalovanou účet č. [bankovní účet] (dále jen„ Smlouva“) a současně umožnila žalované, na její žádost, čerpat [anonymizována dvě slova] dle článku [anonymizována dvě slova]. Změna výše povoleného limitu k čerpání [anonymizována dvě slova] byla vždy prováděna na základě [anonymizováno] ke [anonymizováno] o poskytování [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], a to aktuálně ze dne 31. 1. 2018. Součástí Smlouvy byly [anonymizováno] obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně (dále jen„ [anonymizováno]“). Žalovaná na základě Smlouvy vyčerpala a nesplatila kontokorentní úvěr v celkové výši 9 789,39 Kč. Jelikož se dostala s úhradou svých smluvních závazků do prodlení, využila právní předchůdkyně žalobkyně své oprávnění ze Smlouvy ([číslo listu] [anonymizováno]) a předmětnou pohledávku dne 15. 3. 2018 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě pohledávky, která se stala splatnou k 17. 7. 2018. Na jistině dlužila ke dni zesplatnění žalovaná částku 9 789,39 Kč a úrocích 768,36 Kč. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani po předžalobní výzvě ze dne 29. 2. 2020. Žalobkyně nabyla pohledávku [anonymizováno] o postoupení pohledávky ze dne 16. 6. 2020, přičemž žalované postoupení pohledávky oznámila dopisem ze dne 29. 6. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně z jednání před soudem konaného dne 1. 11. 2022 omluvila a souhlasila s jednáním soudu bez její účasti. 4. Žalovaná ač řádně předvolána, se k jednání soudu nedostavila, ani včas nepožádala o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 5. Soud na základě provedených listinných důkazů, které předložila pouze žalobkyně, učinil tento skutkový závěr. 6. Žalovaná dne 1. 2. 2012 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], na základě které [právnická osoba] (pod obchodní firmou [právnická osoba]) zřídila a vedla pro žalovanou [anonymizováno] č. [bankovní účet] (dále jen„ [anonymizováno]“) a současně umožnila žalované, na její žádost, čerpat kontokorentní úvěr dle článku [anonymizována dvě slova]. Součástí [anonymizováno] byly [anonymizováno] obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně (dále jen„ [anonymizováno]“). Změna výše povoleného limitu k čerpání kontokorentního úvěru byla vždy prováděna na základě [anonymizováno] ke smlouvě o poskytování bankovních produktů a služeb, a to aktuálně ze dne 31. 1. 2018 (prokázáno [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] ze dne 1. 2. 2012, [anonymizováno] obchodními podmínkami [právnická osoba] ze dne 1. 11. 1999 Sazebníkem poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele, planým od 1. 4. 2013). Žalovaná na základě [anonymizováno] vyčerpala a nesplatila kontokorentní úvěr v celkové výši 9 789,39 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu žalované ze dne 17. 6. 2020). Jelikož se dostala s úhradou svých smluvních závazků do prodlení, využila právní předchůdkyně žalobkyně své oprávnění ze Smlouvy ([číslo listu] [anonymizováno]) a předmětnou pohledávku dne 15. 3. 2018 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě pohledávky, která se stala splatnou k 17. 7. 2018 (prokázáno oznámením o otevření úvěrového účtu ke splacení [anonymizováno] ze dne 15. 3. 2018, oznámení o ukončení poskytování produktu [anonymizováno] k [anonymizována dvě slova] číslo [bankovní účet] ze dne 13. 3. 2018). Na jistině dlužila ke dni zesplatnění žalovaná částku 9 789,39 Kč a úrocích 768,36 Kč (prokázáno oznámením o vyčíslení dluhu ze dne 17. 7. 2018). Žalovaný svůj dluh neuhradil ani po předžalobní výzvě ze dne 29. 2. 2020 (prokázáno výzvou k uhrazení dluhu – předžalobní upomínkou ze dne 29. 6. 2020 a podacím archem ze dne 29. 6. 2020). Žalobkyně nabyla pohledávku smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16. 6. 2020, přičemž žalované postoupení pohledávky oznámila dopisem ze dne 29. 6. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16. 6. 2020 včetně protokolu [číslo] potvrzením [jméno] [příjmení] [jméno], a.s. o provedení úplaty ze dne 17. 6. 2020 a oznámení žalované o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2020). 7. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení a učinil následující právní závěr. 8. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o [anonymizováno] ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o [anonymizováno] úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu. 9. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou [anonymizováno] právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když v řízení nikterak, nebylo prokázáno, že by právní žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, když soud shledal již rozpory v tvrzeních žalované a předloženém potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, a to ve výši 4 000 Kč měsíčně, přičemž nebyla dostatečně zkoumána ani výdajová stránka a další závazky žalované. 10. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku [název soudu] sp.zn. [spisová značka] ve spojení s konstantní judikaturou [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci [anonymizováno] [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 [ustanovení právního předpisu EU], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice [ustanovení právního předpisu EU] [Smlouva o EHS] (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [anonymizováno] dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. [ústavní nález] to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. 11. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. C [číslo] ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie. 12. S ohledem na výše uvedené soud též podotýká, že poskytnutí úvěru v daném případě se též zjevně příčilo dobrých mravů, a je ho třeba považovat za absolutně neplatný ve smyslu § 588 o.z. 13. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. 14. Jestliže žalobkyně přes neplatnost [anonymizováno] o [anonymizováno] plnila žalované 9 789,39 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalované činí částku 9 789,39 Kč s tím, že žalovaná se do prodlení dostala s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009, ze dne 7. 4. 2010, a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prod