46 C 156/2022-38 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 25 000 Kč spolu s příslušenstvím, a to z titulu [anonymizována dvě slova] na straně žalovaného. Účastníci řízení uzavřeli dne 17. 8. 2020 smlouvu [anonymizována dvě slova], jejímž předmětem byla [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] v [anonymizována dvě slova] na adrese [adresa žalobkyně]. Žalobce poskytl v souladu se smlouvou žalovanému zálohu ve výši 25 000 Kč. Žalovaný dílo neprovedl, a to ani přes opakované výzvy žalobce. Žalobce dopisem ze dne 9. 4. 2021 odstoupil od smlouvy o dílo a posléze jej opakovaně vyzýval k vrácení částky 25 000 Kč, avšak žalovaný tuto nevrátil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobce se k této výzvě nevyjádřil, žalovaný taktéž se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi účastníky řízení byla dne 17. 8. 2020 uzavřena smlouva [anonymizována dvě slova], jejímž předmětem bylo provedení [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] v [anonymizována dvě slova] na adrese [adresa žalobkyně] (dále jen„ [anonymizováno]“). Žalobce se smlouvou zavázal uhradit cenu [anonymizováno] ve výši 47 000 Kč, a to tak, že 25 000 Kč mělo být poskytnuto jako záloha a zbývající část měla být uhrazena po převzetí [anonymizováno]. Žalovaný se zavázal smlouvou [anonymizováno] provést, a to do 4 týdnů ode dne následujícího po zaplacení zálohy (prokázáno smlouvou o dílo ze dne 17. 8. 2020). Žalobce zaplatil žalovanému zálohu ve výši 25 000 Kč dne 24. 8. 2020 (prokázáno výpisem z bankovního účtu žalobce za měsíc srpen 2018). Jelikož žalovaný [příjmení] neprovedl, ani ke dni sepisu dopisu práce na [anonymizováno] žalovaný nezahájil, žalobce od smlouvy o [anonymizováno] dopisem ze dne 9. 4. 2021 odstoupil. Dopis byl předán k poštovní přepravě běžnou poštou a, když se vrátil nedoručený, opětovně doporučenou poštovní zásilkou dne 7. 1. 2022. I tato zásilka se vrátila jako nedoručená (prokázáno podacím lístkem a obálkou). 5. Shora uvedený skutkový závěr posoudil soud po právní stránce takto. 6. Podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel dílo převzít a zaplatit cenu. 7. Podle § 2001 o.z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li to zákon. 8. Podle § 2004 odst. 1 o.z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku. 9. Podle § 2991 o.z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Žalovaný se žalobcem uzavřel smlouvu o [anonymizováno] dle § 2586 odst. 1 o.z., avšak dílo ve sjednaném termínu neprovedl a neprovedl jej ani následně po výzvách žalobce. Převzatou zálohu ceny díla 25 000 Kč rovněž nevrátil, ačkoliv odstoupením od smlouvy došlo ke zrušením závazku od počátku dle § 2004 odst. 1 o.z. Tím došlo na jeho straně k bezdůvodnému obohacení podle § 2991 o.z., když žalovaný získal majetkový prospěch ve výši 25 000 Kč plněním z právního důvodu, který odpadl. 11. Z výše uvedeného důvodu soud žalobě vyhověl v plném rozsahu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobci též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 450 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 250 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.