5 C 118/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 21. 1. 2022 domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 27. 3. 2019 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru„ mPůjčka plus“ [anonymizováno] Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví žalované v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami tak, že žalovaná zadáním autorizačního kódu potvrdila svůj souhlas s uzavřením smlouvy o hotovostním úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 149 300 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet formou 84 měsíčních splátek ve výši 2 244,05 Kč měsíčně včetně úroku ve výši 6,90 % ročně. Žalovaná porušila smlouvu tím, že se opakovaně dostávala do prodlení s plněním splátek, naposledy s více než dvěma splátkami splatnými do dne odstoupení od úvěrové smlouvy. Proto žalobkyně odstoupila od smlouvy a zbývající dluh zesplatnila ke dni 27. 5. 2020. Žalovaná žalobkyni dlužnou částku dosud neuhradila, přestože byla k úhradě vyzvána předžalobní upomínkou. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Polské republice, žalovaná je státním příslušníkem České republiky. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána dle bydliště žalovaného dle čl. 18 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Rozhodné právo (české) bylo účastníky sjednáno v úvěrové smlouvě v souladu s čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav: 6. Účastníci uzavřeli dne 27. 3. 2019 prostřednictvím elektronických prostředků internetového bankovnictví mBank smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 149 300 Kč a žalovaná se je zavázala uhradit v 84 měsíčních splátkách po 2 244,05 Kč, představující splátku jistiny, pojistného a platbu úroků. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 6,90 % (zjištěno ze smlouvy o hotovostním úvěru„ mPůjčka plus“ č. [anonymizováno], dále z doručenky SMS autorizačního kódu, z podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů mBank, z všeobecných obchodních podmínek pro zakládání a vedení účtů fyzických osob platných a účinných od 15. 2. 2019). 7. Žalované byly žalobkyní dne 27. 3. 2019 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 149 300 Kč (zjištěno z výpisu z mKonta ze dne 25. 8. 2021). 8. Žalovaná nesplácela svůj dluh vůči žalobkyni řádně a včas, když konečný dluh žalované činí 129 170,71 Kč (zjištěno z výpisu úvěrového účtu žalovaného - historie úvěru: [anonymizováno] ze dne 25. 8. 2021). 9. Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky, neboť se dostala do prodlení se splácením více než dvou splátek úvěru, v důsledku čehož žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila (zjištěno z poslední výzvy k uhrazení dlužné částky / odstoupení od smlouvy ze dne 24. 4. 2020 včetně dodejky). 10. Žalované bylo před podáním žaloby oznámeno právní zastoupení žalobkyně a rovněž byla vyzvána k úhradě dluhu (zjištěno z oznámení o právním zastoupení a výzvy k úhradě dluhu ze dne 5. 10. 2021 včetně poštovního podacího archu). 11. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 12. Na základě uvedeného skutkového stavu dospěl soud k následujícímu závěru: 13. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 149 300 Kč jako úvěr a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky společně s pojištěním a úrokem ve výši 6,90 % ročně hradit v 84 měsíčních splátkách po 2 244,05 Kč. Žalovaná nehradila na svůj dluh řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila a požadovala uhrazení celého nesplaceného dluhu. Žalovaná ani přes výzvy žalobkyně dosud neuhradila ničeho. 14. Žaloba je důvodná. 15. S ohledem na výše uvedené tak soud učinil tento právní závěr: 16. Soud posoudil skutkový stav dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) kdy se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Dle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 18. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 19. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 149 300 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr splácet, avšak své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po opakovaných výzvách žalobkyně, tudíž se dostala dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení a smluvního úroku. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobce dle § 153 odst. 2 o. s. ř. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 29 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 168 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 129 170,71 Kč sestávající z částky 6 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky představující náklady na právní zastoupení, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.