5 C 198/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 8. 4. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 761,60 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu Sdružené pojištění vozidla - [anonymizováno] [číslo] s tím, že počátek pojištění byl sjednán na den 23. 4. 2020, a to pojistné bylo sjednáno ročně ve výši 11 872 Kč s čtvrtletní četností placení. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 23. 1. 2021, a to ani po opakované urgenci. Předmětná smlouva zanikla dne 11. 2. 2021 z důvodu neplacení pojistného. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, avšak žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Ruské federace s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 6. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 23. 4. 2020 pojistnou smlouvu – Sdružené pojištění vozidla - [anonymizováno] [číslo] s počátkem pojištění od 23. 4. 2020. Pojistné bylo stanoveno na částku 11 872 Kč ročně s čtvrtletním splácením (Pojistnou smlouvou [číslo] ze dne 23. 4. 2020). Žalovaný neuhradil pojistné do data splatnosti, na což byl žalobkyní upozorněn současně s informací, že pokud neuhradí dlužné pojistné ani v dodatečné lhůtě, pojistné zanikne ke dni 10. 2. 2021 (Upomínkou dlužného pojistného ze dne 21. 12. 2020). V důsledku neuhrazení pojistného žalovaným, pojistná smlouva ke dni 10. 2. 2021 zanikla (Oznámením o zániku pojištění ze dne 21. 2. 2021). Po zániku smlouvy žalobkyně opětovně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (Informací o nedoplatku pojistného po zániku pojistné smlouvy ze dne 27. 3. 2021). Jelikož žalovaný přes opakované upomínání žalobkyni dlužnou částku neuhradil, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou (Předžalobní upomínka ze dne 24. 3. 2022 včetně detailu platby žalovaného a poštovního podacího archu). 7. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav, proto soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. 8. Soud z hlediska právní kvalifikace postupoval podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z“), se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Tento zákon upravuje vztahy účastníků pojištění vzniklého na základě pojistné smlouvy, pokud zvláštní právní předpis tyto vztahy neupravuje jinak. 9. Dle § 13 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. 10. Žalovaný svůj dluh řádně a včas neuhradil, a neuhradil jej ani na opakovanou výzvu žalobkyně, tudíž se dostal dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně od 24. 1. 2021, tj. ode dne následujícího po splatnosti pojistného (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 11. Při právním posouzení nárokovaných nákladů spojených s upomínáním ve výši 200 Kč soud vyšel ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013 ke smlouvám o propagaci reklamní plochy, kde bylo mj. vysloveno, že dle § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, je neplatné i ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když poskytovatel žádnou takovou povinnost v případě porušení jeho povinností nemá. Ze shora uvedených důvodů soud shledal takovéto ujednání za neplatné v souladu s § 1813 a § 1814 o.z., a žalobkyni náklady na upomínání ve smyslu § 2048 až § 2052 o.z. nepřiznal. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 330,57 Kč, přičemž tato částka představuje 89,36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 94,68 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 5,32 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 761,60 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení; předžalobní výzva; návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je právní zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. soud náhradu nákladu řízení přiznal k rukám právního zástupce žalobkyně. 13. Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a III. stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.