5 C 202/2022-22 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 13. 6. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 77 113 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce je společenstvím zajišťující správu bytového domu [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] obec Praha, k. ú. [část obce], zapsaný na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [část Prahy]. Žalovaný je vlastníkem bytové jednotky [číslo] garážového stání [číslo] v předmětném bytovém domě, zapsané na [list vlastnictví]. Žalobce provedl vyúčtování za rok 2020, přičemž žalovanému vznikl nedoplatek ve výši 77 113 Kč. Přestože byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, dosud neuhradil ničeho. 2. Žalobce je společenství se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Ukrajiny s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného dle [číslo] odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobce ani žalovaný ve stanovené lhůtě nereagovali na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud má za prokázaný následující skutkový stav věci: 6. Žalovaný je vlastníkem jednotky (bytu) [číslo] vymezena v budově [adresa], která je součástí pozemku p. [číslo] zapsané na [list vlastnictví], v katastrálním území Horní Měcholupy, obec Praha (prokázáno Výpisem z katastru nemovitostí k předmětné jednotce). Žalobce je společenstvím opravňujícím vykonávat činnosti týkající se správy domu i pozemku z hlediska provozního a technického charakteru aj. (prokázáno Výpisem z rejstříku společenství vlastníků jednotek). Žalovanému vznikl dluh z vyúčtování služeb za rok 2020 ve výši 77 113 Kč, se splatností do 30 dnů od obdržení vyúčtování (prokázáno Vyúčtováním za rok 2020 k jednotce [číslo]; Rozúčtování celkových nákladů domu). Vyúčtování za rok 2020 bylo dne 27. 4. 2021 odesláno žalovanému prostřednictvím e-mailu (prokázáno E-mailovou zprávou ze dne 27. 4. 2021). Podáním ze dne 23. 8. 2021 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení vyúčtování za rok 2020 ve výši 77 113 Kč (prokázáno Upomínkou vyúčtování ze dne 23. 8. 2021 vč. poštovního podacího archu ze dne 24. 8. 2021). Žalobce opětovně vyzval žalovaného k úhradě dlužného vyúčtování za rok 2020 dopisem ze dne 7. 10. 2021, avšak žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil (prokázáno Pokusem o d mír ze dne 7. 10. 2021 vč. poštovního podacího archu). Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k uhrazení nedoplatku z vyúčtování nákladů na správu domu, pozemku, nákladů za služby a energie ve výši 77 113 Kč s tím, že pohledávka je od června 2021 po splatnosti, tj. splatnost vyúčtování nastala do 30 dnů od doručení, tedy nejpozději dne 7. 6. 2021, když žalovaný měl za povinnost hradit platby zálohově, vždy do 14. dne v měsíci, avšak neuhradil všechny zálohové platby řádně a včas (prokázáno Předžalobní výzvou k úhradě dluhu ze dne 9. 3. 2022 vč. poštovního podacího archu ze dne 10. 3. 2022). 7. Shora uvedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti i vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Provedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, a proto soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil a zůstal nečinný, proto soud při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobcem. 8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 9. Dle § 2 zákona č. 67/2013 Sb., o poskytování plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) je poskytovatelem služeb společenství vlastníků jednotek podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví a příjemcem služeb nájemce bytu, nebo vlastník jednotky podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví. 10. Dle § 7 odst. 1 zákona není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zaúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. 11. Dle § 7 odst. 3 zákona finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. 12. Dle § 1181 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období. 13. Na základě výše uvedeného skutkového stavu a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k právnímu závěru, že žalovanému z titulu vlastnického práva k předmětnému bytu vznikla povinnost hradit náklady a zálohy za jednotlivé služby poskytovateli služeb ve smyslu zákona a následně zaplatit nedoplatek, jež byl vyčíslen ve vyúčtování zálohových plateb. 14. S ohledem na to, že žalovaný neplnil řádně a včas, když dlužnou částku žalobci neuhradil ve lhůtě splatnosti, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí co do žalované částky. 15. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dluhu, proto soud přiznal žalobci s odkazem na § 1968 a § 1970 o.z. také nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 074,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 085 Kč a z částky 1 135 Kč, které je žalobce povinen doplatit na soudním poplatku podle výroku III. a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 77 113 Kč sestávající z částky 4 220 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení; žaloba) a z částky 2 110 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 450 Kč ve výši 2 404,50 Kč, kterou je právní zástupce žalobce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobce. 17. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I. a II. v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. 18. S ohledem na skutečnost, že se žalobce domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, uhradil soudní poplatek dle Položky 2. bodu 1 písm. b) zákona [číslo] Sb, o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zSOP“) ve výši 3 085 Kč; elektronický platební rozkaz však nebyl vydán, soud pokračoval v řízení. Výrokem III. byla žalobci stanovena povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 1 135 Kč dle položky 2 bod 2. Sazebníku soudních poplatků zSOP ve lhůtě určené dle § 7 odst. 1 zSOP, jehož výše byla stanovena jako rozdíl mezi částkou 4 220 Kč, jež je výše poplatku podle pol. 1 odst. písm. a) Sazebníku a výši zaplaceného soudního poplatku.