5 C 220/2022-15 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 000 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila smlouvou o zápůjčce ze dne 13. 7. 2015, kterou uzavřela společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do data splatnosti, kterým byl určen den 12. 8. 2015. Dne 21. 12. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla pohledávka za žalovaným, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně dosud neuhradil ničeho. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Kyperské republice, žalovaný je státním občanem České republiky s bydlištěm v České republice, mezinárodní příslušnost českých soudů je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012. Rozhodné právo je právo české v souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 6. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, ve které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 7 000 Kč převodem na bankovní účet a žalovaný se zavázal do data splatnosti, tj. do 12. 8. 2015 peněžní prostředky vrátit (Smlouvou ze dne 13. 7. 2015; [jméno] application info [číslo] Platební informací: Výpisem účtu právní předchůdkyně žalobkyně na částku 7 000 Kč ze dne 13. 7. 2015; Výpisem z účtu prokazující provedenou platbu). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni dne 21. 12. 2017, přičemž tuto skutečnost právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dopisem ze dne 19. 1. 2018 sdělila (Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017; Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 1. 2018 včetně poštovního podacího archu ze dne 26. 1. 2018). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu před podáním žaloby dopisem dne 7. 5. 2020, žalovaný neuhradil ničeho (Předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 2. 4. 2020 vč. Podacího archu ze dne 16. 4. 2020). 7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Mezi účastníky řízení byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 a násl. o.z., a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky. Uzavřením smlouvy o úvěru vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni po uplynutí dohodnuté doby poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednaný poplatek. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Soudní dvůr EU se zabýval předběžnou otázkou týkající povinnosti vnitrostátního soudu posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti, který ve svém rozsudku č. C [číslo], ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 14. S ohledem na citované rozhodnutí Soudního dvora EU je povinností soudu zkoumat ex officio, zda žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Avšak ze žalobkyní tvrzených skutečností vyplývá, že nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, z čehož plyne, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost nesplnila, přesto žalovanému vyplatila částku 7 000 Kč dne 13. 7. 2015. 15. Dle § 588 věty prvé o. z., platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 16. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 18. Soud má za prokázané, že žalovaný a žalobkyně uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému vyplacena částka 7 000 Kč a tuto žalovaný v plné výši nevrátil. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Na základě již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C [číslo] ze dne 5. 3. 2020 tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o zápůjčce. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil, proto v souladu s § 2991 o. z. je žalovaný povinen vydat částku 7 000 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni coby postupníka v souladu s § 1879 a násl. o.z., což bylo žalovanému oznámeno. 19. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za počátek prodlení však soud určil den následující po doručení oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě. Má se tedy za to, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění doručením této výzvy dne 29. 1. 2018, tj. dle § 573 o. z. třetí pracovní den po odeslání zásilky dne 26. 1. 2018. Dle § 1958 odst. 2 o. z. nastala splatnost dluhu žalovaného první den poté, kdy byl vyzván k plnění, tj. 30. 1. 2018, a od dalšího dne, tj. 31. 1. 2018, žalobkyni náleží úrok z prodlení v zákonné výši. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná z převážné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve v