5 C 244/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 26. 4. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení 108 167,16 Kč s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 8. 1. 2019 žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 400 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v měsíčních anuitních splátkách, avšak poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, dostal se tak do prodlení s úhradou splátek více než dva měsíce, a proto žalobkyně prohlásila úvěr za splatný. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný žalobkyni dlužnou částku dosud neuhradil. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním příslušníkem [příjmení] s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost je dána bydlištěm žalovaného v souladu s § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dále § 84 a § 85 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), neboť žalobkyně s projednáním bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný na výzvu soudu nereagoval. 5. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující skutková zjištění: 6. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 8. 1. 2019, na základě žádosti o poskytnutí úvěru schválené po zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, smlouvu o úvěru [číslo], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 400 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se touto smlouvou zavázal splácet úroky a jistinu úvěru v 60 měsíčních anuitních splátkách vždy 15. dne v měsíci ve výši 8 303 Kč; pokud v některém měsíci není tento den, pak v poslední den v tomto měsíci s tím, že první splátka byla splatná dne 15. 2. 2019. Každá anuitní splátka v celkové sjednané výši obsahovala částku určenou k zaplacení jistiny a částku k zaplacení úroků. Pro případ prodlení žalovaného s placením úvěru ze strany žalovaného byla žalobkyně oprávněna vyzvat žalovaného k úhradě dlužné částky a následně úvěr zesplatnit (prokázáno Žádostí o poskytnutí úvěru; Předsmluvní informací ke spotřebitelskému úvěru; Informací z [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno] informace o klientovi; Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 8. 1. 2019; Obchodními podmínkami [anonymizováno] pro spotřebitelské úvěry; Sazebníkem [anonymizováno] pro fyzické osoby – občany; Všeobecnými pojistnými podmínkami - Pojištění osob ze dne 1. 7. 2018). 7. Žalovanému byly peněžní prostředky ve výši 400 000 Kč převedeny na účet (prokázáno Výpisem z účtu na jméno žalovaného ze dne 13. 6. 2021). 8. Žalovaný na úvěr nehradil řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyně od předmětné smlouvy odstoupila a požadovala po žalovaném uhrazení celé dlužné částky ke dni 15. 6. 2021 (prokázáno Oznámením o splatnosti úvěru vč. doručenky 9. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou, avšak žalovaný dlužnou částku žalobkyni dosud neuhradil (prokázáno Oznámením o právním zastoupení a výzvou k úhradě dluhu ze dne 29. 3. 2022 vč. poštovního podacího archu ze dne 29. 3. 2022). 10. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil, a proto při zjišťování skutkového stavu soud vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 12. Dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 15. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z., na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 400 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet, a to jak jistinu, tak současně úroky i poplatky, v měsíčních splátkách, avšak dlužnou částku neuhradil a ani na výzvu žalobkyně nereagoval, tudíž se dostal dle § 1968 o.z. do prodlení se zaplacením svého dluhu a podle § 1970 o.z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky též zaplacení úroku z prodlení a smluvního úroku ve výši 8,9 % ročně. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně dle § 153 odst. 2 o.s.ř. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 932,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 327 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 108 167,16 Kč sestávající z částky 5 460 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení; písemné podání nebo návrh ve věci samé) a z částky 2 730 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 550 Kč ve výši 3 055,50 Kč, kterou je právní zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 17. Lhůty k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.