5 C 295/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 3. 8. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 1 998 Kč s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 7. 5. 2020 pojistnou smlouvu Pojištění vozidla [číslo] s počátkem pojištění dne 8. 5. 2020, jejímž předmětem bylo vozidlo tovární značky Renault [anonymizováno], [registrační značka], rok výroby 2003. Pro pojistné období 1 rok bylo stanoveno pojistné na částku 5 110,00 Kč s čtvrtletní splatností. Žalovaná neuhradila pojistné splatné dne 8. 2. 2021 a za období od 8. 2. 2021 do 25. 6. 2021 tak činí dlužné pojistné částku ve výši 1 998 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, avšak žalovaná žalobkyni dlužnou částku dosud neuhradila. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaná je státní příslušnicí Kyrgyzstánu s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. 2. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila a žalovaná ve stanovené lhůtě nereagovala na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 3. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 4. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující skutková zjištění: 5. Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 7. 5. 2020 pojistnou smlouvu Pojištění vozidla [číslo] s počátkem pojištění dne 8. 5. 2020, jejímž předmětem bylo vozidlo tovární značky Renault [anonymizováno], [registrační značka], rok výroby 2003. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala pro případ pojistné události poskytnout žalované pojistné plnění a žalovaná se zavázala hradit pojistné ve výši 1 277 Kč čtvrtletně (prokázáno Smlouvou [číslo] ze dne 7. 5. 2020; Výpisem z účtu na jméno žalované potvrzující první platbu pojistného ze dne 19. 5. 2020). Žalovaná neuhradila pojistné splatné dne 8. 2. 2021 (prokázáno Přehledem předpisů a plateb pojistné smlouvy [číslo] ze dne 1. 10. 2021). Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, avšak žalovaná dlužnou částku žalobkyni dosud neuhradila (prokázáno Předžalobní upomínkou ze dne 19. 10. 2021 vč. poštovního podacího archu a údajů ČP o sledování zásilky). 6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila, a proto při zjišťování skutkového stavu soud vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 8. Dle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z“), se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Tento zákon upravuje vztahy účastníků pojištění vzniklého na základě pojistné smlouvy, pokud zvláštní právní předpis tyto vztahy neupravuje jinak. 9. Dle § 13 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. 10. Žalovaná svůj dluh řádně a včas neuhradila, a neuhradila jej ani na výzvu žalobkyně, tudíž se dostala dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně od 26. 6. 2021 (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě v plném rozsahu. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 998 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení; výzva k plnění; návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je právní zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 13. Lhůty k plnění soud ve výroku I. a II. stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.