5 C 397/2020-113 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 18.11.2020 domáhal stanovení povinnosti žalovaným zaplatit žalobci částku 149 189 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaní jsou spoluvlastníky bytové jednotky [číslo] žalobce je společenstvím vlastníků jednotek vzniklých v domě [adresa] k.ú. [část obce] a žalovaná částka představuje dluh na zálohách za služby spojené s užíváním bytu ve výši 34 233 Kč za období leden – říjen 2020, náklady za osazení kalorimetrů ve výši 2 299 Kč splatných dne 14.2.2020, nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2019 ve výši 60 757 Kč splatný dne 31.7.2020, nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2018 splatný dne 31.7.2020 ve výši 51 900 Kč, když žalovaní dluh neuhradili ani na základě upomínky ze dne 24.9.2020. Dále žalobce požadoval zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky. Podáním došlým soudu dne 13.12.2021 vzal žalobce žalobu ohledně částky 23 000 Kč zpět s tím, že žalovaní tuto částku dne 8.5.2021 uhradili jako část dluhu z vyúčtování služeb za rok 2018. A dále žalobce rozšířil žalobu o částku 10 127 Kč jako dluh na zálohách za období leden až listopad 2021. Dále žalobce uvedl, že žalovaní dluží za rok 2020 vyúčtování služeb splatné dne 31.7.2021 celkovou částku 36 877 Kč, a tak rozšířil žalobu o částku 2 644 Kč. Žalobce je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaní jsou státními občany [země]. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána dle čl. 8 odst. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012. Vzhledem k tomu, že se žalovaným nepodařilo doručit soudní písemnosti na známou adresu v cizině, ustanovil soud žalovaným dle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), opatrovníka pro řízení. Usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne 7.3.2022 bylo řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby ohledně částky 23 000 Kč zastaveno. Žalovaní podáním ze dne 18.1.2022 navrhli zamítnutí žaloby s tím, že vyúčtování služeb za rok 2018 neodpovídá ust. § 7 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb. a tak není splatné, vyúčtování záloh za rok 2019 s výší nedoplatku 60 757 Kč odpovídá požadavku žalobce, vyúčtování záloh za rok 2020 je opět nesprávné, a zálohy na služby za rok 2021 lze požadovat. Žalobce však nedoložil, že by vyúčtování služeb za rok 2018 a 2019 řádně doručoval žalovaným, a tak ani nemohla nastat jejich splatnost. Žalobce dále podáním ze dne 21.11.2022 vzal žalobu co do částky 175 560 Kč zpět s tím, že nadále činí předmětem řízení částku 50 989 Kč jako nedoplatek z vyúčtování za rok 2018, neboť žalovaným byl započítán na nedoplatek ještě přeplatek z vyúčtování služeb za rok 2017, dále částku 6 300 Kč jako příspěvek na správu domu za období leden až prosinec 2019 ve výši 525 Kč měsíčně. V rozsahu zpětvzetí žaloby ohledně částky 175 560 Kč soud proto řízení v souladu s ust. § 96 odst. a 2 věta prvá a § 96 odst. 3 věta prvá a odst. 4 o.s.ř. zastavil. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky bytové jednotky [číslo] k.ú. [část obce] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí). Žalovaným bylo vystaveno vyúčtování služeb za rok 2018 s tím, že náklady na služby, provoz a fond oprav činily 78 124,33 Kč, předpis záloh ani částka případně žalovanými uhrazená nebyla ve vyúčtování uvedena, nedoplatek za rok 2018 byl vyčíslen částkou 90 989 Kč (prokázáno vyúčtování služeb za rok 2018). Žalovaným bylo dále vystaveno vyúčtování služeb za rok 2019 s tím, že zálohy na služby činily částku 27 372 Kč, předpis fondu oprav 6 300 Kč, uhrazena byla částka 10 000 Kč, nedoplatek za rok 2019 nebyl vyčíslen, celkový nedoplatek byl stanoven částkou 1561 746 Kč (prokázáno vyúčtováním služeb za rok 2019). Předžalobní výzvou ze dne 24.9.2020 bylo prokázáno, že žalovaní byli vyzývání k zaplacení částky 149 586 Kč jako nedoplatku z vyúčtování služeb za rok 2018 a 2019, a dále záloh na rok 2020. Předpisem měsíčních záloh od 1.7.2017 a bylo prokázáno, že žalovaní měli platit částku 525 Kč měsíčně do fondu oprav. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Soud na základě provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně: Podle ust. § 1181 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu a má právo, aby mu osoba odpovědná za zprávu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle ust. § 7 odst. 1) zák. č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle ust. § 7 odst. 2) cit. zák. poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. S ohledem na shora uvedená zjištění a citovaná zákonná ustanovení rozhodl soud tak, že vyhověl žalobě ohledně částky 12 600 Kč představující dluh žalovaných za období roku 2018 a 2019 do fondu oprav ve výši 525 Kč měsíčně (tj. 24 měsíců krát 525 Kč = 6 300 Kč), neboť se jedná o částky, které nepodléhají řádnému vyúčtování služeb podle ust. § 7 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb., a tak bylo možno tento nárok přiznat. Jelikož jsou žalovaní v prodlení s plněním dluhu, byla jim dále stanovena povinnost zaplatit žalobci i úrok z prodlení v souladu s ust. § 1968 a 1970 zák. č. 89/2012 Sb., a to z částky 6 300 Kč jako dluhu za rok 2018 od 1.8.2019, jak bylo žalobcem požadováno. Ohledně částky 44 689 Kč s příslušenstvím, představující po změnách žaloby a částečných zpětvzetích nedoplatek vyúčtování služeb za rok 2018 pak byla žaloby zamítnuta, neboť soud dospěl k závěru, že vyúčtování datované 13.5.2019 nesplňuje zákonné náležitosti, když ve vyúčtování absentuje údaj o výši zaplacených záloh, byť by tento údaj byl vyčíslen nulou. Jelikož vyúčtování obsahuje pouze výši nákladů, ale nikoliv již výši záloh jak předepsaných, tak zaplacených, je vyúčtování neplatné a zcela nepřehledné a nelogické, jelikož náklad za rok 2018 byl vyčíslen 78 124,33 Kč, nedoplatek pak 90 989 Kč, aniž by bylo jednoznačné, jak žalobce k výši nedoplatku dospěl. Soud totiž v řízení o zaplacení nedoplatku zkoumá, zda vyúčtování služeb bylo provedeno řádně a stalo se splatným, když touto skutečností se zabývá bez ohledu na to, zda proti němu podal žalovaný námitky, přičemž ani absence námitek nemůže zhojit případné nesprávnosti ve vyúčtování (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka] ze dne 26.8.2020), neboť zákon č. 67/2013 Sb. s podáním námitek žádné následky nespojuje. I v případě, že by snad dospěl soud k závěru, že vyúčtování za rok 2018 splňuje zákonné náležitosti, pak by stejně musel žalobu v uvedené části zamítnout, neboť žalobce neprokázal, že by žalovaným bylo vyúčtování řádně doručeno. Žalobce totiž skutečnost, že vyúčtování služeb za rok 2018 bylo žalovaným doručováno, prokazoval poštovním podacím archem ze dne 17.4.2019, avšak vyúčtování za rok 2018 je datováno 13.5.2019, a tak je jednoznačné, že podacím archem ze dne, který předchází dni vyhotovení vyúčtování, není možné prokázat řádné doručení vyúčtování, přičemž žalobce výslovně uvedl, že jiný doklad o doručování nemá. Soud nemohl případně dospět k závěru, že splatnost uvedeného vyúčtování nastala alespoň na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 24.9.2020, neboť tato výzva ani jako přílohu vyúčtování za rok 2018 neobsahovala. S ohledem na tyto skutečnosti proto soudu nezbylo, než nad rámec přiznané částky 12 600 Kč, žalobu včetně příslušenství zamítnout. Výrok IV. o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když státu budou přiznány náklady řízení v poměrné výši podle poměru úspěchu žalovaných ve věci, avšak až poté, co bude opatrovníkovi žalovaných pravomocně přiznána odměna za zastupování. Teprve po právní moci rozhodnutí o odměně opatrovníka tak bude možné stanovit částku k náhradě nákladů státu žalobcem.